...báseň 1 a další

SVÝM "NECH MĚ BÝT!" TĚ VLASTNĚ VOLÁM
vždyť dělám všechno naopak
a s předsevzetím přestat s pitím
jdu na pivo a na loupák

...Je poledne a pro mě ráno
jdu na pivo a na loupák
když říkám Ne, tak hci říct Ano
a stejně tak i naopak...


ZDVIHNU-LI VÍČKA

Zdvihnu-li víčka, v srdce ihned bolest se mi zatne
nesnesu pohled na nic (-což je oboustranně platné)
vteřina každá na mé pouti ze sna znovu do sna
je emocionálně pro mě zcela neúnosná

ZDI MÉHO DOMU - CHRÁM GENIA LOCI
všech prohýřených dnů a děsných nocí
- dny nepočítám, ale noci ano
ty noci, po nichž nepřichází ráno...

A fairy tale...

...růže na planetě Malého prince zraňuje svou krásou, a navíc má čtvero ostrých trnů. Malý princ však, stejně jako každý z nás na počátku svých erotických vášní a erotického utrpení, dosud nedokáže pochopit, že láska a trápení patří neodlučně k sobě, jaxe zpívá v milostných písních vrcholného středověku. Ještě je v lásce nezkušený. Ještě nedokáže stanovovat meze. Ještě má sklon dělat z lásky pěstitelskou stanici a formálně zadusit svou růži - svou ženu - pod skleněným příkoplopem svých charitativních inscenací.
Školákovi lásky se ještě nedostává dechu na schopnost vztahu. Rezignuje: "A tak Malý princ, ačkoli měl dobrou vůli mít ji rád, o ní brzy zapochyboval. Bral vážně bezvýznamná slova, a byl proto velice nešťasten. ´Neměl jsem ji poslouchat´, svěřil mi jednoho dne. ´Květiny nesmíme nikdy poslouchat. Musíme se na ně dívat a vdechovat jejich vůni. Moje květina naplňovala vůní celou planetu, ale nedovedl jsem se z toho těšit´."
Consuela (žena Saint-Exupéryho) trpěla astmatem. Z biografie: "Byla tak citlivá na průvan jako ona květina Malého prince, chráněna skleněným poklopem. Stejně jako ta růže maskovala své polopravdy znepokojujícím kašlem." V tom, co Saint-Exupéry vkládá do úst Malému princi, zároveň melancholicky promlouvá chronicky nevěrný důstojník letectva ke své krásné Consuele o své lásce: "Tehdy jsem nedovedl nic pochopit. Měl jsem ji posuzovat podle jednání, ne podle slov. Obklopovala mě vůní a jasem. Neměl jsem, myslím, nikdy utéci. Měl jsem pod jejími chabými lstmi vytušit NĚŽNOST. Květiny si tak odporují! Ale byl jsem příliš mladý, abych ji dovedl mít rád."
Musím utéci od světa a od lidí, které mám sebevíc rád, abych se v odloučení mohl otevřít pro nové krajiny své duše a vyvíjet se. O tom, jak bolestný tento proces je, by mi mohlo vyprávět mé vnitřní dítě, kdybych se ho v hlubokém ponoření otázal. Teprve když naleznu sám sebe, mohu se vrátit ke svým milým a milovat svou "růži".
Odloučení je tedy vlastně rozpuk - ale je bolestné jako amputace bez narkózy. Schopnost rozloučení a odloučení je demarkační čárou mezi dětstvím a dospělostí. Děti nesmějí odcházet. Dospělí odejít mohou...a někdy musí...

http://www.youtube.com/watch?v=DfmePLyBTMg&feature=related

Beautiful people (a skryté rány), CZ press photo aneb jaxi po krásně stráveném dni tento zkazit

Dnes v radnici Starého města...Saison francaise (ciao Floro!:o) 2008 & lots of other stuff...
Některá fota a díla mě oslovila více, některá méně...Přichází miš maš mých pocitů a postřehů...
Včera večír po půlnoci, jak je mým zvykem, jsem začala brouzdat po netu a hledat nějakou zajímavou akcičku týkající se umění...Jsem naprosto neschopná, pokud něco najít mám, když nehledám NIC, s velkou pravděpodobností to většinou najdu...Po hodině a půl pátrací akce, kdy už jsem mohla přemýšlet na letišti, přišla Zuza s Metrem a Beautiful people...Říkám, jako stvořené pro mě!"Mladí, usměvaví lidé nabízejí vidinu, která na rozdíl od zboží a služeb koupit nelze. Ocitáme se před krásnými lidmi obývajícími neskutečně povrchní a nedosažitelný svět, který byl stvořen k tomu, aby nás svedl." Výstava je zamyšlením nad krásou, tělem a jeho ztvárněním ve výběru děl z kolekce FRAC Nord-Pas de Calais. Fotografie, instalace, kresby a videoart nabádají návštěvníka zamyslet se nad svůdností a silou přitažlivosti vystavených děl (jejich dopadem, jejich autentičností) a najít jinou definici krásna, než jakou nám nabízejí média, móda, reklama. Obrazy mají schopnost odkrýt intimní stránky člověka...
Umělci: J.Koudelka, Ch.Boltanski, R.Pettibon, J.Kolář, M.Trivier, D.Michals, P.McCarthy...
Kouzelné modelky z reklam pro Chanel, Morgan, Elizabeth Arden na papíru potřísněném spermatem kontra působivé vrásčité obličeje staříků sčítajících poslední dny života...
Nenávist někoho, kdo sešlapává plechovku od Coca Coly stále znovu a znovu...Foot on! neboli Šlapej dál!
She had remained.The falling twilight heigtened that strange seen agitation, the desire for love.
The prince of Monaco´s own aristoquality to share...Wish-me-not-fade-again. What´s your sign? ...zklamání v lásce? ...nenaplněná láska?...touha, vášeň, zrada?
U can´t slay truth with a sword. U can´t touch me with a sword of spirit. ...lidskou bytost bez duše nezměníš, nezlomíš, neporazíš?
Batman: In spite of the physical imediancy of his presence his eyes shone with a real loneliness, as if he were not all there... I přesto, že je ihned kdekoli se mu zachce - obklopen lidmi, kteří ho obdivují, i přesto cítí samotu?
Chance meeting neboli Náhodné setkání...kolik lidí v životě mineme, aniž bychom si uvědomili, co pro nás znamenají? Nebývá většinou už pozdě, když se ohlédneme?
CZ press photo...Na výstavě byla spousta ohromujícíh fotek...Ale co je fotka? "Cár" papíru zachycující něco, někoho...? Zaujala mě především myšlenka, proč obrázky vznikly. Teprve fotografie spojená s určitým důvodem vzniku má své kouzlo, může vám otevřít oči, pomoci pochopit a uvědomit si...

1. "Hladové sny" - přání rodičů a dětí 3.světa
Justine Kabore a Rosine: Budu vděčná za cokoliv, co přijde
Abel Kabore a Luis: Moc bych si přál, abych mohl dále pracovat na našich polích. Bojím se ale, že přijde velké sucho. Už teď máme ve vesnici málo vody a to je přitom období dešťů.
Nedávno jsem měla problém. Můj kabel byl příliš krátký, tudíž sem musela čekat na druhý den, abych si mohla koupit nový...Tito lidé mají 75km k "pomyslné" zásuvce...

2. "Lidé od Oma, J Etiopie" - Čím větší krasavice, tím větší talířek, který má v dolním rtu.
Dnes se divíme, pokud si některý "magor" nechá prošpikovat bradavku, předkožku, atd... V některých civilizacích je to zakořeněný zcela normální jev...

3. "Accra, Ghana, 10.2.2008": jelikož mě zajímá problematika AIDS, musela jsem si vyfotit obrázek chlapce, který zviditelňuje nebezpečí nemoci...

4. obrázky vzhledem starých, ale duchem mladých a aktivních lidí
Je vysoký věk požehnáním bo prokletím? Nejde o to přidat léta životu, ale přidat život létům.

5. dále mě zaujaly fotky, na kterých byly vždy služebná, byt, o který se stará, a bohatý majitel
Měli vyjádřit svá přání... "Chudí" služební si většinou přáli něco pro rodinu, aby jejich děti dostudovali...nebo dostatek peněz, aby byli schopni přežít...
"Boháči" mají sice hezké "sny", ale skutek utek...Skoro všichni chtěli bojovat za lepší svět - prosperitu vlastní země, dostatek prostředků pro chudé a nemocné třetího světa...Všeobecné bláboly...Jediné, co mě z jejich úst zaujalo, byla věta: "Práce = motor jakéhokoliv pokroku". Co by tak řekla jejich služebná???

6. "Petr Čech" : Catching is joy. Chytání je radost. Skvělý nápad... Fotbalista chytá do náruče své dítko...

7. V současnosti pro mě velice blízké téma: "Agent Orange"
Obětmi této chemikálie použité ve Vietnamu se stala spousta nevinných lidí. Je to dioxin, který způsobuje potraty a zdravotní problémy (vrozené těl.vady, chron.onemocnění, předčasná úmrtí) dětí narozených po válce v letech 1961-1971. Vyráběný byl v Čechách (výborné prvenství). Chtělo se mi brečet, když jsem shlédla znetvořená těla nevinných dětí - kostřičky s vystouplými žebry, mutantní těla bez očí...

8. "1 continent, 1 pasiion" - africký pohár národů ve fotbale - Ghana 02´08
...vášeň Afriky...

9. velmi jsem se nasmála u fotek zobrazujících spodní polovičky těl pod hladinou vodní v bazénu...:o))) ...sám autor tvrdí - trošičku voayerské :o) pochopíte sami...

10. zamyslela jsem se u otázky: "Na co myslíme, když prožíváme silný zážitek? Na fotoaparát...???" Ano! :o) ...a zážitek je v mžiku ten tam! Znám to z vlastní zkušenosti! :o)

11. "Jak rádi se uchylujeme ke kouzlu filmového plátna! Je to zvláštní, když uvážíme, že náš každodenní život prožíváme ve stejně efektních kulisách..." Není potřeba mého komentáře...

12. havárie na D1 v březnu tohoto roku - nezapomenu na obrázek zachycující muže a ženu pod modrou přikrývkou sledující tu spoušť - modrá je symbolem naděje...automobilismus představuje každodenní nepředstavitelné riziko, které si neuvědomujeme.

+ spousta dalších k zamyšlení i pouhé radosti z přírody, barev, ...:
E.Sobek - Modrá krajina, modrý život
Bolívie - pastviny, ovce
Etiopie a její krásy
plující kry s ledovým oceánem - tak to byla pastva pro oči!
chameleón a jeho oslňující barvy
koňské úsměvy :o) - koňové mají krásný chrup! :o)

The end :o)

Vlastně nééé.To není konec...:o) Čím byl ten den tedy zkažen? ...naprostým neodhadnutím jedné situace...Jop, život je komický! A tady bych ještě dodala, co mi dnes přišlo v SMSce : "Život si s náma jen hraje a my se musíme na něj jen usmívat." :o)

Our world is crazyyyy....http://www.youtube.com/watch?v=d-XyO2b9zo4 ...trošičku sem se zase nechala unést kýčem, ale jóóó, proč ne...no nic, jdu šprtat, škola volá :o)

(Ne)vhodné

Co bylo správné udělat? Je lépe křičet a urychlit si tak svůj konec? Anebo mlčet a vykoupit si pomalejší umírání? Existuje vůbec odpověď na tyto otázky?
Lidský život se děje jen jednou. Einmal ist keinmal. Co se stane jen jednou, jako by se nestalo nikdy, a proto nebudeme moci nikdy zjistit, které naše rozhodnutí bylo dobré a které bylo špatné. Mohli jsme se v dané situaci rozhodnout jen jednou a nebyl nám dán žádný druhý, třetí, čtvrtý život, abychom mohli různá rozhodnutí srovnat. Proto bychom neměli ničeho litovat...Jen možno se poučit z chyb, kterých jsme se dopustili...

Koketerie

Co je to koketerie? Dalo by se snad říci, že je to takové chování, které má dát najevo tomu druhému, že sexuální sblížení je možné, přičemž se tato možnost nikdy nesmí jevit jako jistota. Jinak řečeno: koketerie je nezaručený slib soulože.
Tereza stojí za barovým pultem a zákazníci, kterým nalévá alkohol, s ní koketují. Je jí nepříjemný ten ustavičný příliv lichotek, dvojsmyslů, anekdot, nabídek, úsměvů a pohledů? Vůbec ne. Má neovladatelnou touhu vystavit své tělo (to cizí tělo, které chce vyhnat do světa) tomuto příboji.
Tomáš ji stále přesvědčuje o tom, že láska a fyzické milování jsou dvě různé věci. Nechtěla tomu rozumět. Nyní je obklopena muži, k nimž necítí nejmenší sympatii. Co by to bylo milovat se s nimi? Touží to zkusit alespoň ve formě onoho nezaručeného slibu, jemuž se říká koketerie.
Aby nebylo omylu: Nechce Tomášovi nic oplácet. Chce najít východisko z bludiště. Ví, že se stala jeho přítěží: bere věci příliš vážně, ze všeho dělá tragédii, neumí pochopit lehkost a zábavnou nedůležitost fyzické lásky. Chtěla by se naučit lehkosti! Touží, aby ji někdo odnaučil bát anachronická!
Jestliže pro jiné ženy je koketerie druhou přirozeností, bezvýznamnou rutinou, pro Terezu se stala polem důležitého výzkumu, který ji má poučit, čeho je schopna. Ale právě proto, že je pro ni tak důležitá a vážná, její koketerie nemá v sobě žádnou lehkost, je násilná, chtěná, přehnaná. Rovnováha mezi slibem a jeho zaručeností (zde právě spočívá pravá virtuozita koketerie!) je u ní porušena. Slibuje příliš horlivě, aniž dává dostatečně najevo nezaručenost slibu. Jinými slovy, připadá každému mimořádně přístupná. Když pak muži žádají splnění toho, co se jim zdálo být přislíbeno, narazí na prudký odpor, který si neumí vysvětlit jinak, než že je Tereza rafinovaná a zlá...

About Daniel...

.

..be strong, people hate men who behave like girls...No one will ever want to spend time with you if you cry all the time.
Ne, musím částečně nesouhlasit. Ještě že je text ukončet třemi posledními slůvky - z počátku, než jsem k nim došla, jsem chtěla autorovi naplácat. :o)
Myslím, že je blbost, pokud matky své děti - chlapce nenechají vyplakat a tvrdí : " Big boys don´t cry, Josefe! " Samozřejmě je pěkný trapas, když se muž rozbrečí u pokladny, že si zapomněl kreditku, ale v soukromí? Proč má člověk dusit problémy v sobě a ukusovat se zevnitř? Však ono se to později stejně projeví jinde...
Ženy samozřejmě mají rády muže s velkým "M", kteří jim pomohou do županu, přidrží dveře do kuchyně, navrtají šrouby do hlavy...Ale ženy čas od času také rády utěšují (zároveň vás při tom mohou obejmout - my si to vybereme! :o)))
Eleanor Rooseveltová : "Nikdo nás neponíží bez našeho souhlasu..." Chytrá to dáma! Není to pravda? Až když člověk podotkne: " Jsem slaboch, co to zase dělám, proč brečím?!", pak teprve by se mu ostatní mohli začít posmívat, že je to dětinské, nehodno mužského chování. Jenomže pokud se zařekne, že takhle ne, může si také zadělat na pořádný problém pro psychologa.
Takže lidi (muži i ženy): Buďte sví, zdravě seběvědomí, ale brečte, plačte a usmívejte se. Chceme vidět naše slzy a krásné i vylámané zuby.
Ad matky: Nedělejte na své chlapečky ťuťuňuňu, ale ´let them cry´ u rozbitého kolena a při odmítnutí pozvání od Mařenky Nováků, která místo videoher jezdí s kočárkem a kamarádkou.

Sněhová královna - H.Ch.Andersen

Čtvrtá pohádka - O princi a princezně

Gerda Káj byl můj jediný kamarád. Káj byl... ne, Káj je můj nejbližší...
Havran Bratr?
Gerda Káj není můj bratr. Nejsme sourozenci. Káj je můj...
Havran Není.
Gerda Tak ať. I když už není můj, i když má rád jinou, chci ho vidět.
Havran Počkej, počkej. Ty ho miluješ a chceš se s ním potkat, i když víš, že on miluje jinou?
Gerda Aspoň mu řeknu, že na něj všichni vzpomínáme a máme ho rádi. A když to uslyší, když
bude vědět, že se na něj nezlobíme, třeba se někdy vrátí. Aspoň na návštěvu přijede a
my uvidíme, že je živ a zdráv.
Havran Hmm, to je velká zkouška srdce, Gerdo. Jen proto, že ji chceš podstoupit, tě do zámku
zavedu. Zavři oči a mysli na Káje.

Gerda Co to je?
Havran To jsou sny. Sny, které nás mučí, vhání nám slzy do očí nebo nás naopak dělají
šťastnými.
Gerda Spím? Mně se zdají? Co to znamená?
Havran Nechtějme znát podobu snů. Nechtějme všemu rozumět. A teď se můžeš na svého
Káje podívat.
Gerda To není můj Káj! To není Káj.

Šestá pohádka - O Fince

Sob To je krása, viď?!
Gerda Co je to?
Sob Severní záře. Už brzy budu doma.
Gerda Je mi zima.
Sob Vydrž!
Gerda Já už nemůžu. Odpusť, Káji.

Píseň o věčných otázkách

Jsou otázky, které se časem dědí,
jsou věčné, není na ně odpovědi.
Zeptej se kamene, proč kamení.
Zeptej se pramene, proč pramení.
Cesty se zeptej, kampak vede.
Měsíce, proč tě z cesty svede.
Ptáků se zeptej, kampak letí.
Na žal a radost ptej se dětí.
Slunci dej otázku, proč svítí,
proč jeho náruč zdobí kvítí.
Trnité růže ptej se zase,
proč voňavou je sestrou v kráse.

Sob Ještě kousek. Gerdo, už jen malinký kousek a budeme u cíle. Teď nesmíš umřít. Už jen
krůček a budeš u svého Káje. Bude tvůj navěky. Slyšíš, Gerdo, navěky!

Povídky pro velký holky

Důvodem, proč je věk pro některé ženy skutečným strašákem, je spíš tlak společnosti a okolí, než nějaký rozumný a smysluplný základ. Neustále nám někdo hustí do hlavy, jaké máme být, čeho máme dosáhnout v kterém věku, kdy máme porodit první dítě a kdy druhé, protože dvě jsou dnes móda, kolik máme vážit, na kterou stranu máme nosit pěšinku,a jestli jsme momentálně in či out v dlouhých nebo krátkých vlasech. Kdy se máme vdát, jak má vypadat ideální manžel, kolik má vydělávat, kde máme bydlet, jakým autem jezdit. My tuhle marketingovou bublinu bereme, a když zrovna nezapadáme do té správné statistické škatulky, přímo hltáme články o tom, co dělat, abychom se polepšily a vyrovnaly se s nedostatky svého života, ať už pracovního či soukromého. Neustále se honíme za dokonalostí a neuvědomujeme si, že je nedosažitelná. Že máme naslouchat hlavně samy sobě a dělat to, co nám vyhovuje a co nás činí šťastnými. Já jsem já, a ne nějaký anonymní průměrný vzorek populace nebo modelky z reklamních spotů.
Ať si ostatní myslí, co chtějí. Kašlu na většinu lidí, vyjma ty, které mám ráda a oni mají rádi mě, takoví stojí za to!...a pak ještě hrstka lidí, kteří nás potřebují...

Světový den v boji proti AIDS 1.12.

Počet infikovaných virem HIV neustále roste. Podle zprávy OSN je na celém světě přes 39 milionu HIV pozitivních. Epidemie AIDS není záležitostí jen Afriky nebo rozvojového světa. Ani Česká republika není výjimkou. V České republice je 800 osob HIV pozitivních a u 191 z nich propuklo onemocnění AIDS (toto jsou údaje platné k 30.9.2005). Skutečný počet HIV pozitivních je však podle odhadů pravděpodobně mnohem vyšší. Nejčastějším způsobem přenosu HIV/AIDS je přenos sexuální.V České republice jsou prováděny programy primární prevence a neméně důležité jsou také aktivity zaměřené na omezení šíření nákazy HIV/AIDS.

Když už jsem tohle stáhla z netu a nemám se čím chlubit, budu alespoň updatovat... V současnosti je v ČR kolem 1500 osob HIV+. Denně přibývá 7tis.infikovaných dospělých osob a 1500 dětí, z nichž 90% se nakazí od matky (transplacentárně, během porodu či při kojení) - celosvětově (to bychom jinak byli v ČR pěkně promořeni). HIV se nepřenáší hmyzím bodnutím, jaxi většina lidí dodnes myslí, není přenosný ani líbáním, ale POZOR : NEKOUSAT! :o))) To mě na přednášce zaujalo nejvíce a myslím, že ač bych si měla pamatovat důležitější fakta, tak jako obvykle budu vědět, kdo, kdy, s kým, a kde..., ale podstata mi unikne. Zejména z tohoto důvodu jsem též zaznamenala ABC profylaxi HIV infekce a to: Abstinence (mám pocit, že sexuální, ale mohla by být i od drog - i.v.narkomani jsou jedna z rizikových skupin, samozřejmě a bez pochyby), Buď věrný/á (zahrnuju obě pohlaví, povšimněte si, vše je fifty fifty) a konečně poslední Chraň se kondomem (tu bych jen podotkla: profylaxe by se měla nazývat spíš ABCh:).
Můj závěr: "Alou na testy, pak se budem bavit o bezlatexovém sexu..." :o)

"?"

Skutečně vážné otázky jsou jen ty, které může formulovat i dítě. Jen ty nejnaivnější otázky jsou skutečně vážné. Jsou to otázky, na které není odpověď. Otázka, na kterou není odpověď, je bariéra, za kterou není možno jít dál. Jinak řečeno: právě otázkami, na které není odpověď, jsou vymezeny lidské možnosti, jsou narýsovány hranice lidské existence.

Jedinečnost "JÁ"

Jedinečnost "já" je ukryta právě v tom, co je na člověku nepředstavitelné. Představit si umíme jen to, co je na všech lidech stejné, co je obecné. Individuální "já" je to, co se odlišuje od obecného, tedy to, co nelze předem odhadnout a vypočítat, co je třeba na druhém teprve odhalit, odkrýt, dobýt.
Nic není obtížněji uchopitelné než "já". Mezi Hitlerem a Einsteinem je mnohem víc podobností než rozdílů. Kdyby se to dalo vyjádřit číslem, je mezi nimi jedna miliontina nepodobného a devět set devadesát devět tisíc devět set devadesát devět miliontin podobného.
Jsme posedlí tou jednou miliontinou nepodobného. Touhou objevit ji, zmocnit se jí. Jsem posedlí tím, co je na každém z nás nepředstavitelné, jinými slovy, jsme posedlí tou miliontinou nepodobného, která nás odlišuje.

Dar idyly

Ta láska je nezištná: Tereza po Kareninovi nic nechce. Ani lásku po něm nežádá. Nikdy si nekladla otázky, které mučí lidské dvojice: miluje mne? miloval někoho více než mne? miluje víc on mne, než já miluju jeho? Možná, že všechny tyto otázky, které se ptají po lásce, které ji měří, zkoumají, vyšetřují, vyslýchají, ji také v zárodku ničí. Možná, že nejsme s to milovat právě proto, že toužíme být milováni, to jest, že chceme něco po tom druhém, místo abychom k němu přistupovali bez požadavků a chtěli jen jeho pouhou přítomnost.
Tereza přijala Karenina takového, jaký byl, nechtěla ho měnit ke svému obrazu, souhlasila předem s jeho psím světem, nechtěla mu ho brát, nežárlila na jeho tajné spády. Vychovávala ho ne proto, že ho chtěla přetvořit (jako muž chce přetvořit svou ženu a žena svého muže), nýbrž jen proto, aby ho naučila elementárnímu jazyku, který jim umožnil, aby se dorozuměli a mohli spolu žít.
Žádný člověk nemůže přinést druhému člověku dar idyly. To umí jenom zvíře, protože nebylo vyhnáno z Ráje. Láska mezi člověkem a psem je idylická. Není v ní konfliktů, drásavých scén, není v ní vývoje. Lidský čas se neotáčí v kruhu (jako život psa), ale běží po přímce vpřed. To je důvod, proč člověk nemůže být šťasten, neboť štěstí je touha po opakování...

Finty narkomanů, The dodges of drug addicts

Zvláštní, to že si někdo píchne parfém do žíly, to se dá ještě pochopit... Vodu? Proč ne, jen za rohem čeká streptokoková sepse... Ale moč od rotvajlera? Zajímalo by mě, jak ji dotyčný "sbíral". Že by zacévkoval domácího mazlíčka?

That is weird...We can still understand why are addicted people able to dose up their veins by the perfume. Why not to do the same with water? It is still understandable, but we know it is very tricky - you can easily catch streptococcus sepsis... But who had an idea to do the same with the dog´s urine? I wonder how the person picked up the urine from his/her dog... Did he/she use a dog catheter?

Cestování s ČD aneb Tak jsem se už dlouho nenasmála

Nesnáším přesuny Praha - Tanvald a zpět... Zbytečná ztráta drahocenného času! Ale na neděli 5.10. si ještě ráda vzpomenu! :o) Mým předsevzetím byla příprava na pohovor "Lektorka angličtiny"... Původně jsem měla cestovat pouze se spolužákem Ondrou, který by mi mé plány nekazil, pac je to docela tichý kamarád. Opravdu velmi vydařená jízda započala už v Tanvaldě, kdy si k nám přisedl Doubíno, kterého jsem neviděla asi devět měsíců, takže jsme si samozřejmě měli co říct ( já se nenechám dlouho pobízet k tomu, abych ze mě něco vylezlo...). Chudáci spolucestující. Jak známo, já nemluvím, já křičím. Takže všichni vědí, že Trdlovka nepije lahváče, víko od toalety zvedala nohou, že nejí sladkosti, ale Ondrovi vyjedla pytlíček gumových bonbónů, tudíž jí stoupla glykémie, a že se vcelku naučila tři nová anglická slovíčka...
Docela se divím, že slečna, která přistoupila v Turnově a sedla si k nám, byla schopna usnout. Tipla bych si, že pouze předstírala. Doubíno využil pětiminutové zastávky v Turnově a běžel koupit lahváče. Nečekala jsem, že vezme tři. Nevím, nevím, ale za poslední měsíc už mi pár lidí lahvové pifko nabízelo, ač je veřejně známo, že je to mok, který nepiju. Takže, pánové, lahev čeká u nás v lednici na Jiřáku, pokud Zuzce nepřijde k chuti... :o) Svijanská jedenáctka.
V půli cesty do Phy mi trklo, že jsem si opět zapomněla fonendoskop. Ondra ho přibalil a Doubíno si nemohl nechat ujít poslech. Takže mě začal vyšetřovat. Načež jsem se dozvěděla, že Ondrův starý a můj nový spolužák už první den školy o mně řekl: " Není ta holka trochu ztřeštěná??? " Netuším, co tím myslel...
Pánové mi chtěli pomoci s angličtinou. Začali mě zkoušet slovíčka, proto znám 3 nová, která se mi dozajista budou v budoucnu hodit! 1. okoun = bass (asi mysleli na basu piv) 2. přechod - doteď netuším, který mysleli (jeden vím latinsky, pak znám ještě hraniční a třeba železniční, dále přechod pro chodce) 3. žalud (anglicky ho nevím, ale latina zase boduje). Tato 3 velmi elegantní slovíčka se mi jistě budou hodit! Nevím, zda na pohovor v angličtině, ale do medicíny možná :o)
No, takže sranda byla a být musí, ale utvrdila jsem se v tom, že domů zřejmě dlouho nepojedu!
Zejména mě v tom utvrdil vlakový záchodek!

AIDS

Roku 1996 přirovnal John Coffin infekci virem HIV k vlaku na dlouhé trati s překážkami. Představme si nemocného jako cestujícího ve vlaku. Jeho onemocnění je provázeno komplikacemi (oportunními infekcemi) jako rozpadající se most na trati, stádo divoké zvěře jdoucí po kolejích,... Počet bílých krvinek (CD4 T-lymfocytů) nám udává vzdálenost k cíli a
množství virů v krvi (virémie) udává rychlost vlaku.

Mimochodem mě zaujalo příjmení autora. Že by vidina brzké smrti?

Srdíčko od Radka

Přemýšleli jste někdy o znameních? Coelho v Alchymistovi je jimi posedlý. Já osobně věřím ne ve znamení, ale v kouzlo snů. Zároveň z nich mám strach a hrůzu. Nechci však odbíhat od hlavní myšlenky.
Můj postižený soused Radek si každý den, pokud počasí dovolí, hraje venku před domem - většinou s květinami a trávou. Často slýchávám komentáře od kolemjdoucích, známých, kamarádů : "Chudák kluk." Mám pocit, že dodnes jsem téhle věty též užívala. Dnes jsem totálně změnila názor.
Nejenže Radek už není kluk - je mu dávno přes třicet. Ano, jeho mentální rozvoj nedrží krok s rozvojem tělesným, ale úcta k člověku je něco pro mě naprosto neodmyslitelného.
Navíc Radek není chudák. Možná, že ten chlap žije krásný život. Kdo, xakru, vidí do jeho hlavy? To, že neumí spočítat, kolik je 25krát25, je úplně šumák. Nakonec, kdo by to dnes bez kalkulačky zvládnul?! Odpoledne jsem šla Radka pozdravit - jako obvykle - a on mi - jako obvykle - něco daroval... Řekl : " Našel jsem srdíčko. Tamhle v trávě jsem ho našel. "

Mé postřehy z cestování s ČSAD & MHD

´Děs a hrůza´ - tato dvě slova vystihují naprosto věrohodně můj pocit, který mi dráždí už tak dosti zkažený žaludek.
Pokaždé se sama sebe ptám: "Proč zrovna já musím mít tak citlivý nos?" & "Proč zrovna já se tak často ocitám v těsné (zdůrazňuji těsné) blízkosti někoho (snad ´je´ ani nemohu nazývat lidmi), kdo páchne?".
Lidé by si měli vonět, to je základní předpoklad všech vztahů - jak kamarádských, tak přátelských, tak mileneckých... Ano, nepopírám, že vonět & smrdět jsou relativní pojmy. Ale stojím si za tím, že pokud někdo páchne, je to takový extrém, že by se žaludek zvedl každému.
Začalo to cestou do Prahy... Přede mnou seděl muž, jemuž zřejmě cigarety nebyly cizí. Spousta lidí v mém okolí kouří, samozřejmě, jsem hodně tolerantní, ale čeho je moc, toho je příliš. Naneštěstí ještě pěkně peklo sluníčko - dovedete si představit tu výheň? Bylo to vyložené peklo - smrad, hic, smrad, hic, a když k tomu člověka bolí hlava a v krku... Děkuju pěkně! Nicméně se snažím brát život s humorem (alespoň momentálně jsem tak naladěna). Poslech hudby, bez které neudělám ani krok, mi dobrou náladu udržel. Přece jenom začínal krásný den (paradoxně).
Jízda metrem - dobrý. Ani žádná mačkanice, ač tělo na tělo s pěkným mužem by nebylo od věci... Hm, někdy příště. Jízda tramvají - návrat do reality. Přede mnou seděl muž, jemuž zřejmě alkohol nebyl cizí. Místo kolínské deset frťanů slivovice a máte zaručen takový odour, že si v MHD na tuty sednete.
Mylně jsem doufala, že mě už nic horšího nemůže potkat. Cesta z Prahy...Ufff... Co se týče lidského zevnějšku, jsem velice povrchní, ale přiznejme si, podle zevnějšků si lidé vybírají, co se jim hodí a co ne. Ano, ráda se dívám na hezké lidi (opět ta relativita - pro mě je hezký člověk takový, který by se líbil min. sedmi lidem z deseti). K věci: autobus byl k prasknutí a já opět měla tu smůlu, že nade mnou stál muž, který mě šťouchal pupkem do hlavy a zíral. Opovrhuji lidmi, kteří na vás civí. Koketerie je něco jiného. Takový svádivý pohled - to by šlo, ale zírání? Fuj! A ještě k tomu byl ten muž vzhledově odpudivý.
Přiznávám, že občas jsem sebestředná, ale mám ráda pohodlí, příjemné vůně a hezké lidi kolem sebe. Sebekritičnost mi neschází, tudíž nevyvracím, že můj parfém mohl někomu pěkně smrdět (ale ne páchnout!) a můj výstřih, kde se nic nerýsuje, mohl kdekomu připadat směšný. Každopádně, život by bez nepříjemných pachů byl tak příjemný...
Budu přemýšlet o koupi nového auta (vlastně to už mám - od Honzíka jsem v Anglii dostala použitý Mini Cooper) , nové plynové masky a tygří masti. Nikdy už nepochopím, jaxem mohla přežít hodiny anatomické a patologické pitvy a zejména soudního lékařství.

Nutnost vs. Náhoda

Nikoli nutnost, ale náhoda je plna kouzel. Má-li být láska ( myslím si, že nejenom láska, ale i přátelství, zážitek) nezapomenutelná, musí se k ní od první chvíle slétat náhody jak ptáci na ramena Františka z Assisi...

Věrnost a zrada

Zradíme-li B, pro které jsme zradili A., nevyplývá z toho, že si tím A. usmíříme. První zrada je nenapravitelná. Vyvolá řetězovou reakci dalších zrad, z nichž každá nás vzdaluje ještě víc a víc od místa původní zrady.
...až dosud ji chvíle zrady naplňovaly vzrušením a radostí z toho, že se před ní otvírá nová cesta a na jejím konci nové dobrodružství zrady. Ale co když ta cesta jednou skončí? Cítí kolem sebe prázdnotu. A co když právě tato prázdnota byl cíl všech jejích zrad?
Cíl, za kterým se člověk žene, je vždy zahalen.To, co dává smysl našemu počínání, je vždycky něco pro nás totálně neznámého.