Tanzánie, Zanzibar 17.9.-1.10.2016

1.den
Odlet z Prahy do Istanbulu v odpoledních hodinách s Turkish airlines. Drobné turbulence, ale dobré jídlo to vykompenzovalo. Sedíme vedle Angličana, co do sebe klopí jednu lahev vínka za druhou, evidentně mu chutná. Vypráví, kde všude v Africe byl, a že to bylo amazing. Pro nabrané - asi půl hodinové zpoždění - jsme se v Istanbulu rychle přemístily k naší gate. Let opět s turbulencemi, ale daly se sledovat dokumenty a vybavili nás ponožkami, polštářem, dekou, špunty do uší a škraboškou na oči, takže spát šlo bezvadně. Přílet na letiště JKA v Nairobi ve 3h ráno místního času (+1hod.). Den předem jsme na internetu zakoupily tranzitní vízum (21 US $), takže u pasové kontroly nebyl problém. Vybalily jsme spacáky a na 3hodiny to na letištních sedadlech ještě zabalily. Pak jsme šly čekat do kavárny, kde nás v 8h vyzvedl Peter a odvedl nás k River shuttle busu. Vyjeli jsme cca
v 8.30h s řidičem Josephem, manželským párem z Polska a Francouzem - ti chtěli vyšlápnout na Kilimanjáro.
Cesta do Arushy trvala celkem 6hod. se zastávkou na hranici, kde jsme si koupily víza za 50$. Vždy si vás vyfotí a sejmou otisky všech prstů. Většinu cesty jsem pospávala, Jíťa fotila možné i nemožné, viděly jsme spoustu Masajů chodících kolem silnice.
V Arushe nás již čekal řidič, který nás bude vozit na safari. Seznámil nás i s naším kuchařem. Ukázal nám v Arushe střed Afriky, odkud je stejná vzdálenost do Káhiry i Kapského města. Po příjezdu do hotelu nás přivítal manažer našeho safari a seznámil nás s plánem naší cesty.
Prošly jsme se na místní trh. Jíťa si za 3tis.TZS koupila šátek. Shlédly jsme gospelování zdejší křesťanské komunity - jakýsi koncert před kostelem. Koupily jsme jízdenky na sobotní přesun busem do Daru Kilimanjaro expresem (1 za 33tis.TZS).
Večeře v hotelu - kuře na curry se zeleninou. Padáme únavou, musíme se na 5i denní safari pořádně prospat.

2.den
V 8h vyrážíme do NP Tarangire. Cesta z Arushy trvá asi 2h. U silnice vidíme v příkopu rozbité auto a hlouček lidí. U nás narážíme do srn, tady někdo srazil žirafu. Už ji naporcovali. Nikdo nezemřel, zraněné odvezlo letadlo do Nairobi.
NP Tarangire je proslulý mohutnými baobaby - upside down trees. Strom údajně čímsi naštval boha, ten ho vyrval ze země a zasadil vzhůru nohama. Ze stromů ještě poznávám akácie s ostny a svícnové kaktusy. Nejprve u jezera potkáváme antilopy, pakoně a zebry - ti se kamarádí, protože pakoně cítí vodu a zebry zase šelmy. Je to úchvatný pohled. Dále jsou k vidění sloni, buvoli, žirafy, paviáni, prase bradavičnaté, křepelky a další ptáci - nejkrásnější je superb starling zbarvený do modra.

Džíp má vysunutou střechu, takže v autě stojíme a sledujeme ze střechy. Otravné jsou mouchy tse-tse, jejich bodnutí docela zabolí. S přestávkou na oběd jezdíme po parku cca 5h. Jsme trochu naklepané. V kempu uvnitř parku máme oběd v krabičce - toasty, vejce, sušenky, banán. Jíťa sekundu nedávala pozor a hbitá opice si sušenky odnesla. Náš řidič nezavřel střechu, takže když jsme dorazili k autu, vidíme, jak si 3 opice pochutnávají na našich rajčatech, která si chytře vyndaly z uzavřené krabice.:)

Nějakou skupinku sedící pod stromem opice počúrala. I to se může stát. Cestou z parku do kempu, kde budeme přespávat, potkáváme opět spoustu Masajů. Také děti v uniformách jdoucí ze školy. Některé na nás mávají.

Kolem 17.h přijíždíme do kempu u jezera Manyara. Spíme ve stanech, pro majetnější a pohodlnější jsou tu chatičky. Je zde i docela čistý venkovní bazén. Mají to moc hezky upravené, zastřižený trávník, stromy, čisté sprchy, zpívají tu ptáci, na stromech jsou zoborožci. Vedle stolů vaří kuchaři. Náš Jusuf ukuchtil vynikající dýňovou polévku a špagety s hovězím masem s mrkví, vařeným květákem, fazolemi a čerstvou zeleninou. K tomu jejich výborná arabika či tanzánský čaj. Najedli jsme se s naším řidičem královsky. Gottfri má 4děti, nejmladšímu je 14let, jemu tipuji tak 60let ( a nemýlím se). Malárii měl jednou. Je to sympaťák.
Uléháme s plnými bříšky pod africkým nebem plným hvězd za zpěvu ptáků. Stan je parádní. I Angličanka, co spí v chatce, řekla: "Závidím vám vaše stany." Taky je co závidět! :)

3.den
Dnešní den začínáme snídaní v 7h. Máme toastový chléb, marmeládu, peanut butter, palačinky a omeletu.
Do parku Lake Manyara vyrážíme v 7.30h. Ani ne po 5i min.jízdy spatříme strom plný čápů Marabu. Po příjezdu k bráně nás vítají místní průvodci, kteří nás krátce seznamují s místní flórou. Rostou zde baobaby (trochu útlejší než v Tarangire), umbrella a yellow acatia, mahagony, fíkovníky, jakýsi strom, pomocí něhož dříve léčili malárii, sausage trees (kigelia) a rostlina, která obsahuje jed, jež používají Masajové ke stavbě obydlí.
Ukazují nám zničené úřadovny, které zaplavila v r.2013 voda. Jezero je alkalické a mělké. Dle slanosti mají plameňáci měnit barvu. Krajina zde je rozmanitá - nejprve projíždíme hustým lesem, dále tu je savana, bažiny a řídké akáciové lesy. Ze zvířat je k vidění spousta krásně zbarveného drobného ptactva, supi (ti se slétli na mršinu), orli, pelikáni, čápi, zoborožci, dokonce jsme měli štěstí i na sovu. Dále opět pakoně, zebry, sloni, žirafi, buvoli, hroši, antilopy. Lva spícího v korunách stromů jsme, bohužel, nenašli. Ráno a dopoledne je poměrně chladno, v poledne začíná být horko a zvířata se schovávají do stínu. Kromě zeber a pakoňů, kteří jsou na otevřené savaně chráněni před šelmami, zrovnatak buvoli. Ti jsou zde poměrně skinny, protože trávy k pastvě je málo. Mláďata mají zřejmě hlad.

Hroši se líně válí v jezeře, občas si zívnou či se otočí na chvíli na záda. Z vody vylézají až večer.
Končíme asi v 15h. Vydáváme se do typické masajské vesnice (50$ pro obě). Chýše se staví z hlíny a kravího trusu, jsou postavené do kruhu. Tvoří vnější kruh, vnitřní kruh je z trnitých větví a na noc se do něho zahání dobytek, aby byl chráněn před šelmami. Masajové nám zazpívali a zatančili. My s nimi - skoro jsem měla pocit, že jsem zaplatila za to, abych se mohla ztrapnit před Masaji.:) Ale za 25$ jsem si alespoň vyfotila jejich boty z pneumatik, které nemají nijak odlišenou špičku a patu, aby tím mátli ostatní Masaje, když si kradou dobytek. Ještě nám ukázali, jak pomocí 2špalků rozdělávají hbitě oheň, v tom jsou opravdu dobří.

Vracíme se do kempu pro cizince. Ještě krátká procházka mezi místními mimo kemp. Dáváme si capuccino, Jítě smlouvám suvenýry, jsem neoblomná, ale místní docela odolní. smlouvá se hůře než
v Asii, trvá to déle, trochu větší oříšek.:) Ale Jíťa má plátno s obrázkem a tričko 'If you can´t climb Kilimanjaro, drink it!':)
K večeři vynikající pórková polévka a ražničí s hranolkama. Jen krávy tu mají dosti tuhé, požvýkaly jsme dost.

Nutno se vyspat na zítřejší náročnou cestu do Serengeti. Tam už snad koonečně uvěříme, že tu žijí šelmy...

4.den
Ráno vyrážíme v 7h na dlouhou cestu do NP Serengeti přes Ngorongoro. Projíždíme různými typy krajiny. Od zeleného pralesa po vyschlou savanu. Ráno je chladné, zejména v parku Ngorongoro - i Masajové procházející kolem silnice nosí uzavřené boty.
K bráně do Serengeti trvá cesta cca 4h. Po silnici se jede pohodlně, ale po přejetí na kamenitou cestu jsme pěkně vydrncané. Člověk se diví, jak může být taková cesta frekventovaná. U vstupu do parku si asi ve 12.30h dáváme oběd. Slétávají se superb starlingové, začínají být drzí, nalétávají na chléb, do kterého se chceme zakousnout. Konec krmení - jeden mi dokonce posral brašnu od foťáku. Opodál leze krásně zbarvená modro-červená ještěrka. Jak jedí turisti se přišla podívat i rodinka prasat bradavičnatých. Odjíždíme ve 13.30h.
Projíždíme úplně vyschlou savanou, kdy si s Jitkou pomyslíme, že na pole jsme mohly vyrazit i u nás doma - zdarma. Po cca 1hod.to ale přichází - sloni, gepard s čerstvě ulovenou gazelou, lev válící se líně pod stromem, lvice s kořistí, hadilov písař, chystající se na vzlet, na stromě odpočívající levhart, který relaxuje poté, co na strom vytáhl mrtvou antilopu, žirafy, buvoli, hroši, prasata bradavičnatá a hyeny větřící mršinu a obcházející pod stromem s ležícím levhartem. Je to úžasná podívaná. Něco, co se u televize prožít nedá. Sice jste zaprášení od shora dolů, prach až v plicích, nemůžete vystoupit a dojít si ulevit, ale na to se při pohledu na divokou a svobodnou zvěř dá lehce zapomenout. Ještě si tak moci na ty kočky sáhnout...

Kolem 17.h míříme do kempu. Představuji si oplocený plac. Jsem na omylu. Stany v otevřené savaně. Prý se nemám čeho bát. 50metrů od nás se pase stádečko 5 buvolů. Doufám, že žádného funícího mi za zády v noci cestou na toaletu nepotkám. S Jíťou si sedáme s kávou v ruce a sledujeme západ slunce. Nepopsatelný zážitek. U stanu vám běhá hyena, na stromě za vámi si damani pochutnávají na listech stromu - z dálky vypadají jako morčata.
K večeři máme houbovou polévku a coconut rice s tuhým hovězím v omáčce s mrkví. Velice chutné. Jdeme spát utahané a doufáme, že přes náš stan v noci nepřejde slon.

5.den
Slon přes nás v noci neprošel, ale cca v 00.30h mě vzbudilo funění a bučení pár metrů od našeho stanu. Skoro jsem měla pocit, že buvol je hned za plentou. To sice nebyl, ale procházel asi 2metry
od stanu. A bylo jich hned několik. Měla jsem strach, nevíte, co od takových obrů čekat. Než jsme šly spát, tak se jeden místní černoch zmínil o tom, že to mohou být dost agresivní zvířata, ač náš řidič se smál a ujišťoval, že nám rozhodně nemohou ublížit (v tom případě nechápu, proč spal v autě:).

Celou noc jsme také slyšely houkat hyeny, jedna večer byla i vidět v kempu, měla spadeno na zbytky.
Noc jsme přežily. Poté usoudíte, že to vlastně byl docela zážitek.
Z kempu vyjíždíme před 8.h. Zastavujeme v informačním centru parku, kde mají asi chovnou stanici damanů, protože jich tu na zahradě běhá nespočet, zbytek leze po stromech. Jsou poměrně krotcí, přijdou až k vám, ale pohladit se nenechají.
Opět vyjíždíme a po chvilce spatříme obrovské stádo buvolů čítajících stovky jedinců. Parádní podívaná. Dále opět pátráme po šelmách. Pod stomem se líně válí lev se 2 lvicemi a o kousek dál je
k vidění souložící pár. "So exciting!" Jen jsme nedokázaly rozeznat, zda se to lvici líbilo či ne. Dále se odehraje odmítnutí 2.lvice stejným samcem. Samice kulhá, asi ji zranil buvol. Po neúspěchu se odchází schovat do trávy, ač předtím krásně pózovala. Toto byla nejpozoruhodnější podívaná dne. Jako v dokumentu o zvířatech.

Dále vidíme opět antilopy, gazely, slony, žirafy, hrochy, krokodýla, ptáka koriho, hadilova, pštrosy a samozřejmě zebry.

Asi ve 13h. se dostáváme k hlavní office, obědváme s krásně zbarveným růžovo-fialovým ještěrem (samička je jenom hnědá). Cca ve 14.30h odjíždíme do kempu v Ngorongoro.
Po příjezdu asi v 16.30h jsme překvapeni slonem, který v kempu z nádrže upíjí vodu. Na stromě nad námi stojí marabu a pak slétne na zem, abychom si ho mohli pořádně prohlédnout zblízka. Je dokonce velmi pěkný. Našlapuje jako nějaký tajný agent s koženou bundou s kožíškem u krku.
Je tu opravdu chladno, fouká studený vítr, jdeme spát pořádně oblečené po výborné večeři - zanzibarská kořeněná rýže s hovězím masem, zeleninová polévka. Prý si máme schovat sušenky před nočním návštěvníkem prasetem bradavičnatým.

6.den
V noci bylo opravdu chladno. Tentokrát žádný návštěvník ke stanu nezavítal. Ráno vstáváme v 5h., abychom v 6h mohli vyrazit do kráteru Ngorongoro. Cesta trvá asi hodinu. Je zde spousta krásně zbarvených jeřábů. Hned na začátku spatříme 2mladé lvy žeroucí pakoně, kterého ulovili. Opodál čekají na svůj příděl 2lvice, jedna vypadá nemocně, možná dlouho nežrala. Všude kolem se prochází hyeny a šakalové, kteří dojedou zbytky. Z pakoně jsou cítit vnitřnosti. Jiní lvi zase ulovili hrocha.

Kolem jezírka prošel další lev s bohatou hřívou s lvicí a lehli si u něho. Pokus o soulož asi nevyšel. Opodál je celá rodina lvů a dokonce lvice se čtyřmi lvíčaty. Také si pochutnávají na úlovku. My jdeme pár metrů od nich na místní záchodky. Lvice s lvíčaty nás sledují. Dále vidíme odpočívající hrochy v jezírku, mají tam i mláďata. Jsou tu stáda pakoňů, zebry, slon, pták kori. Z dálky vidíme plameňáky v solném jezeře. Nosorožce se nám, bohužel, nepodařilo nalézt.

V 11h kráter opouštíme. Jedeme do kempu vyzvednout Jusufa a odjíždíme do Arushy. V kempu, kde jsme stanovaly 1.noc, Jusufa vysazujeme. Necháváme mu tip 40$ za to, že nám tak dobře vařil.
Našeho řidiče staví silniční policie. Něco jim zaplatil - prý 40tis.TZS za překročení rychlosti. V zemi vládne velká korupce. Byl naštvaný. Dovezl nás bezpečně do hotelu, kde se s ním loučíme. Mně je
z toho trochu smutno, že to tak rychle uteklo a vlastně jsem si na našeho 60i letého průvodce zvykla. Byl fajn. Také mu předáváme tip.
Večer procházíme trh v Arushe a zjišťujeme, odkud nám ráno odjíždí bus do Daru. Večeře v hotelu a unavené uléháme. Asi po 2h spánku nám někdo klepe na dveře. Já se lekám, že mám halucinace
z antimalarik a volám na Jíťu, jestli to slyší také. Uklidňuje mě. Otvíráme celé rozespalé. Je to kluk, co byl večer u recepce, když jsme se poptávaly po levném ubytování v Daru. Přišel nám říct, že má na telefonu svého příbuzného, který nás vyzvedne na autobusáku a odveze do hotelu. Píšeme si jeho číslo, že se mu následující den ozveme. Více nejsme schopny.

7.den
Takhle brzy nevstávám ani doma - cca 4.30h, abychom stihly bus v 5.45h. Recepční nám slíbila, že zařídí snídani v 5h., ale restaurace je zavřená a u recepce tvrdě chrápu 2 černoši. Nedá se nic dělat, budíme je a ptáme se po naší snídani. Voda na kávu, prý, bude uvařená za 15min. - to už budeme muset vyrazit. Tak si dáváme alespoň toastový chléb s máslem a marmeládou.
Busem s námi jedou jen 2bělošky - Němky, jinak samí černoši. Požádám je, zda mají v Daru ubytko a zda se tam s nimi můžeme svézt taxíkem. Neochotně souhlasí.
Cesta busem je nekonečná. Mám pocit, že jedeme až do J.A.R. Trvá 12hod.!!! Cestou nás opět staví policie za překročení rychlosti. Zastavujeme několikrát na toaletu, jednou v bistru na oběd. Na všech zastávkách nám pouliční prodavači nabízí v krabici na hlavě nesoucí sušenky, nápoje, kešu - vše za pár babek. Někteří prodávají i igelitky naplněné rajčaty, cibulí, limetkami. V buse dostáváme sladký nápoj, vodu, koláček a bonbón - každý jeden.:) Stevardka pak rozestaví do uličky koše na odpadky. Cestou potkáváme spousty kamionů, přejíždíme retardéry, před Darem je veliká zácpa. Dar není pěkné město. Sídlí zde vláda, ale oficiálním hlavním městem je Dodoma.
Po výstupu z busu nás oslovuje jakýsi černoch a mně dochází, že je to ten, co jsme s ním večer mluvily po telefonu. Už jsme mu ani nenapsaly. To je od něho velice laskavé, omlouváme se, ale přidáváme se k Němkám. Trochu vyzvídáme. Jedna Němka mluví svahilsky. Pracuje a žije v Arushe. Provozuje hostel. Mně je hned jasné, že žije s černochem. Taky že jo. Předává nám leták ke svému ubytování. Vůbec nechápu, jaké pohnutky vedou Evropana k tomu, žít zde. Arusha totiž také není pěkné město, ale to by asi zase až tak nevadilo. Prostě - co tady - mimo krásné dovolené či dobrovolnického pobytu.
Přes app si Němka zavolá taxi. To nás doveze do hostelu Ymca kousek od přístavu. Není to žádná hitparáda, ale na přespání akorátní. Ještě ušetříme, protože už mají volný pouze jednolůžkový pokoj. Po shlédnutí usoudím, že na postel se s Jíťou vejdeme obě.
Vydáváme se do města na večeři. Po dlouhé cestě jsme vyhládly. Recepční nás varuje, ať jsme opatrné a hlavně nesedáme k nikomu do auta. Řídíme se jejími radami, nechodíme daleko - večeříme v hotelu naproti. Porce jsou opravdu veliké. Mám co dělat, abych steak z tuňáka všechen pozřela.
Po návratu sprcha a uléháme, jelikož ráno opět brzy vstáváme. Už se nemůžeme dočkat válení na Zanzíku.

8.den
Vstáváme v 5.45h. Recepční nám slíbila, že v 6h bude přítomná a zavolá nám taxi do přístavu. Ale není tu na ně moc spoleh. Co jsme taky čekaly...Tak se vydáváme pěšky. Cesta trvá cca 15min. Míříme do Azam office. Speed boat stojí 1cesta 35$. Kupujeme zároveň zpáteční na pátek. Máme economy seat, lze si i připlatit za komfort až za 50$ (1cesta).
Odchytávají nás zaměstnanci přístavu, pomáhají s krosnami a ukazují cestu k lodi. Myslela jsem, že je to v ceně, ale mýlila jsem se. Opravdu jsme pro ně ´bílé peněženky´. Chtějí po nás 60tis.TZS, dáváme jim 40tis.TZS a já dodávám, že je má platit zaměstnavatel, ne my.
Cesta trvá cca 1,5h. Jíťa sedí venku na přídi, já uvnitř. Okolo samí muslimové, jeden vypadá, že má asi lepru.
Po příjezdu kontrola pasů a očkování proti žluté zimnici, opět vyplnění dotazníku.
Nemáme už moc sil hledat místní bus. V přístavu nás odchytává taxikář, že nás odveze za 40$. Usmlouvám ho na 20$. Nekompromisně totiž sděluji, že jinak jedeme busem. Za 1h jsme v Nungwi. cestou jej staví 2 policisté za překročení rychlosti, druhého asi ukecal, protože mu nic neplatil.
Nejprve se jdeme podívat na pokoj v Baraka beach bungalows, poté na Paradise beach bungalows, které doporučil taxikář. Bereme 2.ubytování za 25$ (za 1 osobu) na noc se snídaní.
Po převléknutí do plavek hned uléháme až do večera na lehátko u pláže pod palmou. Je to tu opravdový ráj. Bílý písek, voda v oceánu různých odstínů modré barvy. Paráda! Tady se nám bude dobře válet. Večeři si dáváme na pláži - já krevety s přílohou a fresh mango juice. Usínáme a těšíme se na další den v ráji.

9.den
Vstanu asi v 7.30h. Bohatá snídaně. Na pláži fotíme krávy, které se později uvelebují ve stínu. My
na lehátkách pod palmami a celé dopoledne se opalujeme. Oběd si dáváme v trochu zastrčené restauraci - já si pochutnávám na chicken curry s rýží (10tis.TZS). Obsluha nás učí svahilská slovíčka. Odpoledne opět pláž, večeře při svíčkách na pláži. Prohlížíme si výstavku s mořskými plody, z kterých si můžeme vybrat - různé ryby, jumbo prawns i jiné druhy krevet. Jsme docela plné (a zřejmě po antimalaricích je nižší chuť k jídlu) a tak si objednáváme pouze polévku - tomatová je zvláštní chuti, ale moc dobrá. Po večeři spánek.

10.den
Opět obdobný scénář jako předešlý den. Na snídani ale potkáváme Češku Helču, která právě žije v Ugandě, kde pracuje jako psycholožka v psychiatrické nemocnici s 8i sty pacienty. Je tam jako dobrovolnice. Trochu jí závidím...Chvíli si povídáme, je to moc milé setkání. Když vám místní v Ugandě řeknou, že jste ´fatty´, tak je to poklona, je to pro ně známka hojnosti a toho, že se vám dobře daří. Helča je na dovolené s partou 5i lidí - Jenny je psychiatrička také pracující v Ugandě, Ryan dělá výzkum v Etiopii, jeho bratr Liam a kamarád Gareth.
Dopoledne ležíme chvilku na lehátkách, ale dnes se moc neopálíme, začíná pršet, je zataženo, proto vyrážíme dříve na oběd.
Odpoledne se počasí umoudřilo, opalujeme se, koupeme v oceánu, povečeříme na pláži při svíčkách a klidně usínáme v našich rozvrzaných dřevěných postelích s moskitiérami.

11.den
Vyrážíme do Stone Townu. Nechceme si brát taxi, ale užít si místní minibusy dala dala. Vydáme se k hlavní silnici přes vesnici s trhem. Vůbec netušíme, kam máme jít, projdeme smetištěm, a hle - narážíme hned na zastávku u silnice a právě odjíždí bus, kam nasedáme. Tento je uzavřený, má okna. Mačkanice pořádná, na půlku mého sedadla si sedají další lidé. Jedou jenom místní. Cesta trvá asi 1,5h, ale cena je více než příznivá - 2tis.TZS. Ve Stone Townu nás vysadí na hlavním autobusovém nádraží, kde je i trh.
Stone Town je stará část Zanzibar city, mix africké, arabské, perské, indické a evropské kultury. Je zapsáno na seznamu UNESCO. Hlavním stavebním materiálem byl korálový kámen, který je vytěžený z vnitrozemí ostrova.

Hned se ztrácíme ve spleti místních ulic. Místní Afričan s dcerou nás vede k sobě domů, raději odcházíme. Za chvíli nás dohoní i s průvodcem. My ale nechceme platit, tak prosíme, ať nás dovede k Domu zázraků. Tam se s ním loučíme. Jdeme do turistického centra hned vedle a nakonec si stejně průvodce zaplatíme - 10$ na osobu za průvodce na 1,5h. Usoudíme, že v onom bludišti to bude nejjednodušší nehledě na to, že začalo dost pršet. Déšť pak, bohužel, pokračoval po celý den.
Ukazuji průvodci, co chceme vidět. Dům, kde se narodil Farrokh Bulsara - tedy Freddie Mercury. Zde žili i jeho rodiče. Tippu Tip´s house - dům obchodníka s otroky - je uzavřený a chátrá. Portugalský oblouk - vzpomínka na kolonizátory, kousek od něho je nemocnice. Perské lázně Hammami - zvenku stejně netušíme, co se skrývá uvnitř. Ale právě jdou děti ze školy, fotím je - hlavně nenápadně. Africa house hotel - podíváme se i dovnitř. Je to dřívější exkluzivní anglický klub. Přicházíme k Old slave market, vstup je však zpoplatněný a hustě prší, tak prohlídku oželíme. Ve dvoře má být památník a anglikánská katedrála.

Po celém městě jsou k vidění 2 typy dveří - starší arabské ve tvaru obdélníku a indické s kulatou horní částí. Jsou z kvalitního dřeva odolného proti termitům, vodě a jiným poškozením. Jsou pobity mosaznými cvočky sloužícími k ochraně před zuřícími slony.
Průvodce nás vede k autobusovému nádraží, kam jsme ráno přijely. Chceme se naobědvat, kousek od nádraží nám doporučuje střešní restauraci s výhledem na město a ten je opravdu exkluzivní. Dojem nám průvodce docela zkazí, protože na nás ještě doslova vyžebrá tip 15tis.TZS za osobu. Raději mu to dáváme, aby nám kuchař neplivl do jídla. Oběd není nejlevnější, ale je vynikající - dala jsem si wrap s kuřecím masem a mangem + sezamovými semínky.

Odtud se ještě kousek projdeme po městě, trochu jsem se už zorientovala, přicházíme k přístavu, kde stojí krásný dům Old dispensary - stará výdejna léků, jedna z nejpěknějších budov ve městě.
Zpět jedeme opět minibusem dala dala, tentokrát otevřeným, bez zasklených oken. Nacpalo se tam asi 20lidí. Jsme zmáčklé jako sardinky, docela to uvnitř hloučku lidí zapáchá - v kyblíku s víkem asi někdo vezl ryby. Cesta je nekonečná, občas někdo vystoupí, ale další nastupují, už stojí na buse i zvenku. Jsme rády, když nás vyloží v Nungwi.

Vykoupeme se v oceánu a poté sprcha. Večeře v naší oblíbené restauraci s místním obsluhujícím Joshuou.

12.den
Dopoledne se opět válíme na lehátku. Obloha je téměř bez mraků, využíváme toho, abychom se trochu opálily. Jíťa už má pěknou barvu, protože se nemaže opalovacím krémem. Občas si zaplaveme. Odpoledne stejný program. Večer se jdeme projít po pláži a podívat na západ slunce. U útesů, kde v ranních hodinách bez problémů projdete, to nyní už není možné, protože je příliv. Snažíme se, ale nejde to, Jítě by se mohl utopit nový iphone a já mám strach, že mi z útesu na hlavě přistane krab, jelikož padají ze skály do vody. Cestou zpět potkáváme Helču, která měla stejný nápad. Jdeme společně zpět k našemu ubytování. Dáme večeři, nakoupíme suvenýry a později posedíme s Helen a ostatními...

13.den
Po snídani se balíme. Na obědě se loučíme s naší oblíbenou obsluhou, vyfotíme se, trochu blbneme. Po poledni odjíždímě taxíkem do přístavu, zde necháváme krosny a jdeme se ještě asi na hodinu projít po městě a udělat fotky v hezkém počasí. Poslední speed boat odjíždí v 16h. Sedáme si na přídi lodi. Pro mě je nutným zlem letadlo, pro Jíťu evidentně lodě. Trochu to houpe, pravda. Po cca 2,5h vystupujeme v Daru, přidáváme se k Ryanovi, Liamovi a Garethovi. Taxíkem odjíždíme směr letiště, předtím se posilníme večeří v hotelu u letiště. Gareth odlétá nejdříve, my s Liamem stejným letadlem ve 3h ráno. V letištní hale potkáváme mladého Francouze, doktora, který s námi na začátku jel shuttle busem z Nairobi, milá náhoda. Opravdu vyšel na Kilimanjaro. Čekání je dlouhé, ale dočkáme se. Celý let do Istanbulu jsem, naštěstí, prospala. Vadilo mi poměrně malé letadlo, čekala jsem větší. Skvělá cesta však byla zakončena dobrým letem. Nezbývá, než se těšit na další!