Bali, Yogyakarta 4.-22.12.2013
4.12.0.15h přílet, na letišti stromeček pro turisty, vyzvedl nás Filip a odjely jsme taxíkem do Jimbaranu, kde chcípl pes. Bungalowy byly čisté, prostorné, s krásnou koupelnou. Snídani nám vařila 'ryso-kočka'. Odpoledne jsme se musely přesunout do Ubudu. Autobusy, prý, jezdí, jaxe jim zachce, tak jsme raději připlatily za tágo. Odvezlo nás na pasar Ubud (trh), který se nachází v centru. Do 5i min.jsme našly ubytko za velmi přijatelnou cenu (150tis.Rp). Koupelna čistá, taxme to vzaly. Našly jsme si levnou místní restauraci, kde bylo dobré jídlo a vynikající čerstvý ovocný džus. Poté jsme se vydaly do Monkey forest (15tis.Rp), kde se volně pohybovaly opičky, občas někomu skočily na záda. Cca ve 21hod.jsme zalehly. Večer nás v koupelně čekalo překvapení v podobě krásně vypaseného švába, přežívá tu s námi dál...
5.12.
jsme se s J.rozhodly udělat "krátký" výlet na kole na hrobky Gunung Kawi z 11.st.vytesané do skály v údolí posvátné řeky Pakrisan. Ráno byla 'výborná' snídaně - banány zapečené v toastu. Půjčily jsme si kolo a vyrazily. Trochu jsme si zajely, než jsme se zorientovaly. Po pár km Jítě vypadla přehazovačka, ale opravář po zavolání přijel do 1/2hod., což nás dost překvapilo. Dokonce kolo opravil a mohly jsme pokračovat. Jíťa pouze už nemohla přehazovat. Původně jsme myslely, že tam za chvíli budeme, ale cesta se táhla, bylo vedro (hlavně, že jsme se nenamazaly a nevzaly pokrývku hlavy!). Vždy po 2km nám ve vesnici řekli: ještě 2km, tak jich bylo celkem asi 20 tam. Cestou jsme viděly velkou chudobu, ale lidé milí, zdravili a usmívali se na nás. Všude běhali psi (jsou docela disciplinovaní) a kur (mimochodem tu kohouti kokrhají od půlnoci á hodinu, mrouskají kocouři a štěkají psi).Na prohlídku G.Kawi jsme dostaly sarong, sešly jsme prudké schodiště, okolo shlédly rýžová políčka. 'Candi' byly zřejmě vztyčeny k uctění památky krále Anak Wungsua. Odtud jsme chtěly ještě zajet k chrámu Tirta Empul, ale začalo trochu pršet, měly jsme hlad, taxme vyrazily zpět - naštěstí z kopce, to už Jitka mohla jet za mnou, ale do kopce jela jako drak, byl jí hic, tak sundala gatě a šlapala jen v kalhotkách - 'jistý druh prostituce na Bali' :)). Cestu domů jsme jako typické ženské samozřejmě nenašly, zabočily jsme v Pejengu úplně jinde, ale všechny cesty vedou do Ubudu...Nepřišly jsme tak o pěkný chrám v Pejengu a rýžová pole u Ubudu. Pěkně jsme zmokly, přišel monzunový deštík. Večer jsme vyrazily za kulturou na Barong tanec (75tis.Rp) - drama boje mezi dobrem a zlem ztělesněné postavou rozčepýřené, lvu podobné postavy a hrůzostrašné čarodějnice Rangdy. K tomu hrála hudba gamelam (bouřlivá synkopa balijského xylofonu) - trochu mě z ní bolela hlava. Večer nás v koupelně opět čekal náš švábí kamarád.
6.12.
Dopoledne jsme strávily v Ubudu. Na poště konečně měli práci, Jíťa posílala 20pohledů. Pokochaly jsme se uměním v místní galerii, k obědu jsem si dala tuňáka, pak návštěva Lempadova domu (nejslavnější a nejvšestrannější umělec) - byly jsme v zahradě, v klecích tam mají kohouty. Odpoledne nás čekala rýžová políčka v Bongkase, poté opičí prales s makaky v Sangehu (25tis.Rp).
Nádherný chrám v Pura Taman Ayun (15tis.Rp) představoval centrum království Mengwi.
Jsou zde typická meru (pagodovité stavby se stupňovitými střechami s lichým počtem - max.11), výjimkou jsou meru se 2 střechami. Na západ slunce jsme byly nedaleko vesnice Berabon, kde se nachází chrám Tanah Lot (30tis.Rp). Úplně bych zapomněla na kávovou plantáž v Belayu, kde získávají kvalitní kávu z trusu cibetek. Dostaly jsme zde ochutnávku káv a čaje s různými příchutěmi. Zakoupily jsme i domů. Po příjezdu jsme hned zalehly, jenom Jíťa se po půlnoci málem stěhovala, protože náš kamarád šváb se přesunul nebezpečně blízko ku dveřím. Ale když jsem ho zvládla já, tak už musí každý...
7.12.
Je zde spousta paradoxů..Světové módní značky v klimatizovaných obchodech, ke kterým nevede ani chodník, pouze pár prkenných trámů. Velice chudí lidé, kteří se ale stále usmívají a za vše děkují.
Ráno jsme opět vyrazily na kolech do 3km vzdálené vesnice Goa Gajah se Sloní jeskyní (15tis.Rp). Ta sloužila jako poustevna mnichům v 11.st. Nazývá se Sloní, protože vstup má připomínat slona. Před jeskyní jsou obdélníkové lázně, kde bylo možno se očistit. Je zde krásná zahrada s jezírkem a samozřejmě chrám, jež nesmí chybět. Po obědě jsem vyzkoušela balijskou masáž (1hod. cca 80tis.Rp). Na můj vkus trochu moc tvrdá. Klasicky promasírují celé tělo vč.hlavy a obličeje. Vzhledem k mé spálené pěšince masáž hlavy trochu bolela. Odpoledne jsme si s J.daly kávu a la západ s výbornými dortíky (mangový a brownies). Vynikající! Jako vše tady.
Paxme obešly místní obchody. Koupila jsem krásné stříbrné náušnice tvaru stromu a ručně vyrobené bavlněné šatky. K večeři byl 'mihun kuah' - místní polévka z rýžových nudlí se zeleninou a houbami. Večer opět kultura - kecak dance doprovázený sborem sta mužů sedících v kruhu (gamelam suara) - skoro jako Alexandrovci :). Příběh tance je z Ramayany. Postavy měly nádherné barevné masky. Tanec byl ukončen s 'trance dance' (sang hyang djaran), kdy tanečník chodí po hořících zbytcích kokosů. Příjemná to podívaná. Snažily jsme se zalehnout brzy, abychom načerpaly síly na výšlap na Gunung Batur (1717m) a přesun na sever do Loviny.
8.12. 2am - vyrážíme na sopku. Po hodině cesty nás čekala snídaně - palačinka a opět ochutnávka káv (chocolate, coconut) a čajů (ginger, lemon). Průvodce nám zapůjčil baterky a sám šel asi po paměti, když nahoru chodí asi 3x/týden. Kolem cesty se nacházela políčka s cibulí a rajčatové keříky. Cesta byla poměrně náročná, na vrchol asi 1,5hod. Východ slunce nebyl úplně vidět, jelikož byly mraky. Nahoře žebrala spousta makaků. Sopka je stále činná, poslední erupce byla v r.2000. Na některých místech vyvěrá ze země pára. Pod sopkou je lávový les od poslední erupce.
Dědeček řidič nás po sestupu odvezl do Loviny. Cesta trvala cca 2,5hod. Odpoledne jsme daly dvacet. Na jídlo jsme chodily k "bábě" hned vedle hotelu a ta "bába" nás neuvěřitelně rozmazlila svými dobrotami a čerstvými ovocnými džusy. Výborný coconut satay (tuňákové šištičky s kokosem na dřevěné tyčce, jejíž původ jsem nezjistila).
9.12.
Opět jsme vyrazily na kolech - tentokrát velmi zachovalých - do nedaleké Singarajy (cca 10km). Navštívily jsme starý bulelengský přístav (dříve nejdůležitější a nejrušnější). Nachází se zde pomník z r.1987, na němž je znázorněn bojovník za nezávislost, a čínský chrám Ling Gwan Kiong. U něho nás odchytli novináři a zřejmě už jsme slavné - brali nás na kameru. Trošku jsme přístav pohaněly, jelikož tam leží ladem spousta odpadků a zrovna to tam moc nevoní. Zato jsme dostaly dobrou radu, jaxe dopravit ke chrámu Pura Meduwe Karang v Kubutambahanu (cca 11km). Je zasvěcen vládci půdy. Nachází se zde 1 z nejznámějších plastik na Bali: na kole jedoucí muž v květovaných šortkách a pod zadní kolo mu vbíhá krysa, kterou zřejmě honí pes. Je možné, že reliéf představuje holandského umělce Nieuwenkampa, který objevoval ostrov na kole. Za parkovné kola zaplatíte 2tis.Rp :).
Během cesty jsem opět málem vypustila duši, ale J.prostě makala jako L.Armstrong. Nazpět v Singaraje jsme se rozhodly najít knihovnu Gedong Kirtya s lontarovými rukopisy (listy z lontarové palmy). Text se na připravené listy vyrývá s použitím železného nástroje s ostrou špičkou, do písma se vetřou saze z lampy, aby se zviditelnilo. V rukopisech jsou zachovány starodávné a posvátné texty. Knihovna byla zřízena holandským správcem na Bali a otevřena v r.1928. Rukopisy jsou uchovány v kovových krabicích.
Za Gedong Kirtya se nachází Puri Sinar Nadi Putri - malá tkalcovna - takový skanzen.
Cestou do hotelu jsme opět pěkně zmokly. Daly jsme oběd u naší "báby", pak dvacet, večer jsem vyzkoušela reflexní masáž nohou (1hod.cca 40tis.Rp) a dozvěděla se, že masérův plat je 500tis.Rp/měsíc a pes tu stojí cca 1mil.Rp. Trošku jsem se zastyděla...Cestou k hotelu mi přes cestu přeběhl obrovský potkan, ale zřejmě se lekl víc než já a zalezl.
Večeře u "báby" a šly jsme se prospat na ranní honičku za delfínky.
10.12. 5.30am nás přišel vzbudit naháněč od delfínů, abychom byly v 6am připraveny na výlet za delfíny. Jely jsme kánoí vydlabanou z jednoho kmene stromu s bambusovým stabilizátorem na každé straně. Cena je 50tis.Rp. Delfíny jsme opravdu chtěly vidět, ale jakmile lodník spatří hejno, pustí se za ním zbytek flotily a hejno zmizí pod hladinou. Pro delfíny je to zřejmě dost stresující :(
V poledne pro nás přijel náš "soukromý" řidič, jaxme byli domluveni. Odvezl nás z Loviny do přístavu Padang Bai se 3 zastávkami za smluvenou cenu 500tis.Rp. Na každé zastávce na nás trpělivě čekal. Nejprve jsme navštívily vodopád Gitgit v Bedugulu za 3tis.Rp. Dojdete k němu po 500m. Zrovna nás stihl silný déšť. Cesta je lemována stánky se suvenýry, lidé jsou tu tak chudí, že ani není třeba smlouvat - jakmile začnete odcházet, zlevní prodejce na polovinu původní ceny. Koupila jsem si opět skořicovou misku jako loni na Srí Lance.
Naší 2.zastávkou bylo jezero Bratan (v nadm.výšce 1200m), jež leží na dně sopečného kráteru. Stojí zde půvabný chrám Pura Ulun Danu Bratan. Svatyně je zasvěcena Déví Danu - bohyni vodních zdrojů.
Cestou odtud jsme viděly nádhernou zeleň balijské krajiny. Překrásný bujný prales a rýžová pole.
Poslední zastávkou byl chrám Taman Gili v Semarapuře (Klunkungu) s malovaným stropem Kerta Gosa. Tyto nástěnné malby jsou jedinými originálními ukázkami klasické malby wayang zachovanými na původním místě a jsou opravdu okouzlující a zajímavé, velmi mě nadchly. V každé z devíti úrovní najdeme 1konkrétní téma nebo příběh (z Tisíce a jedné noci, z eposu Mahábhárata + posmrtné utrpení duší, které musí za své hříchy podstoupit kruté tresty). 9.úroveň je úplně nahoře, kde se setkávají všechny 4 strany, je na ní lotosový květ obklopený 4 holubicemi znázorňujícími štěstí, osvícení a spásu. Bale Kambung je obehnané příkopem a na stropě jsou malby na 6 úrovních (o astrologii, dobrodružství buddhistického světce).
11.12.
Již od večera jsem pociťovala dyskomfort ve střevech a ráno to přišlo, naštěstí Endiaron a Hylak s efektem. Cca v 9am jsme odjely speed boatem (return ticket 400tis.Rp), nejprve jsme stavěli na Lomboku, poté výstup na Gili Air (asi po 2hod.cesty, ač naháněč tvrdil, že to potrvá 1hod.).
Obyvatel je zde nejvíce ze všech 3 ostrovů - cca 1tis. Po ostrově jezdí drožky (koník s vozíkem), ale ostrov je tak malý, že cesta po obvodu trvá cca 1hod. Ubytovaly jsme se v bungalowu, který má v koupelně díru ve střeše, abychom byly více v kontaktu s místním hmyzem. Už jsme měly tu čest s opravdu velkými brouky. Náš ubytovatel je muslim - to je tu většina obyvatel. Zpočátku nám byl trochu nepříjemný, je zvláštní. Jítě asi nepříjemný zůstal nadále. Od našeho příjezdu do dalšího dne dost pršelo, zašly jsme akorát na oběd a večeři, po večeři jsme brozením se v kalužích obešly ostrov.
12.12. - 14.12.
Všechny dny vypadají podobně - jíme, spíme, opalujeme se, relaxujeme. Občas posedíme v Balijském moři. Plavání nelze realizovat, jelikož voda je nám asi po kolena. Ale je krásně čirá a pláž máme celou jenom pro sebe.
15.12.
Muslim najal nového člena uklízecího týmu - Adiho. Je to 25letý kluk z Lomboku, jež si sem přijel vydělat (600tis.Rp/měsíc), aby uživil rodinu (matku a sourozence), jelikož jim zemřel otec. Adi je asi jediný, kdo tu maká. Většina "čmoudů" (jak říká Jíťa) se tu válí, ale vedro a nedostatečná strava asi dělají své. Adi nás ráno doprovodil do přístavu, kde jsme vyčkaly na místní loď, která nás vyvezla na šnorchlování. Zastavila celkem na 4 různých místech a ještě na oběd (nejdražší tuňákové toasty na ostrově - 25tis.Rp). Nejrozmanitější byla fauna u vraku člunu. Spousta korálů a krásně zbarvených rybiček (nejhezčí žluté a modré). Též se nám poštěstilo vidět plavat želvy. Na jedné zastávce mě požahala medúza, ale ne nějak vážně, jen jsem se trochu lekla. Po návratu na Gili Air jsme k večeru odešly do naší oblíbené evropsky vypadající restaurace na koktejl a burger. V dáli jsme viděly jakýsi uragán - ten k nám, naštěstí, nedorazil, ale průtrž mračen ano. Opět jsme se do našeho bungalowu brodily kalužemi - jako při příjezdu na Gili. Před spaním jsem přišla na to, proč mám pocit, že mi hoří záda. Já kráva jsem se na šnorchlování nenamazala! Dobře mi tak!
16.12.
Den nezačal úplně vydařeně. J.si též prošla zažívacími obtížemi a nějaký komunikační problém vznikl ráno u snídaně, kdy mi obsluhující (1 z místních kluků) přinesl místo míchaných vajec palačinku. Jen jsem se opovážila říci, že to jsem si neobjednala, a kluk málem rozmlátil tác, ale čmoud ho usměrnil. Jenom se poté s námi už nikdo nebavil a tudíž jsem přišla o možnost společného fota. Jenom Adi přišel, že by se vyfotil, ten je opravdu milý.
Cca v 11hod.jsme odfrčely fast boatem společnosti Semaya (www.semayacruise.com). Cesta trvala asi 2hod. se zastávkami k vylodění a nalodění na G.Tralala (jak píší místní). V jednu chvíli během plavby jsem myslela, že se člun rozletí na malé kousky, jak narážel na vlny. Jitka už málem nafukovala kruh.
V přístavu u mola už opět netrpělivě vyčkávali naháněči a nutili své 'taxi, taxi?', ale my našeho osobního taxikáře už máme a beztak jsme pouze potřebovaly najít ubytování Made homestay z Lonely Planet. Stálo pár kroků od mola. Cena supr (150tis.Rp), bez švába v koupelně, co více si přát! K obědu výborná ryba (prý nějaký 'marlin' - dospělá snad váží 20kg, nevím, zda jsem nerozuměla špatně). Povídaly jsme si s Němkou našeho věku. Cestuje 4 měsíce sama, chystala se na Lombok. Příjemná, odvážná. Poté jsme našly internet café, kde jsme seděly přes hodinu, a během cesty zpět nás opět zastihla průtrž mračen. Zakotvily jsme znovu v restauraci, jejíž majitelka je Slovenka. Daly jsme kávu a J.málem vykoupila vitrínku se šperky s perlami. Též jsem neodolala. A Jítě se pomalu, ale jistě plní krosna plechovkami a plastovými pytlíčky :) Chlapa tu vůbec nepotřebujeme - J.večer spravila protékající záchod! :) Asi ji to přemýšlení dost unavilo, pac hned usla.
17.12.
Tak J.nakonec hned neusla a ještě k tomu ji čekala pekelná noc...
Ráno jsem si prošla přístav. Náš osobní řidič je úplně vzorný. Přijel ještě půl hodiny před smluveným časem. Nejprve jsme navštívily tradiční balijskou vesnici Tenganan, kde žijí Agabalijci (původní obyvatelé).Vyrábí se zde geringsingy z dvojitého ikatu, což je rituální oděv, jež má ochraňovat před nepříznivým vlivem vnějších sil. Z dalších řemesel je zde atraktivní košíkářství a kaligrafie - na úzké proužky z listů lontarových palem vesničané malují kalendáře, obrázky a mapky (Kubíkovi jsem 1 přivezla). Zaujaly nás uměle nabarvení kohouti (na oranžovo, zeleno, růžovo, modro).
Naší poslední zastávkou na cestě do Ubudu byl nejdůležitější chrám Bali Pura Besakih (15tis.Rp) ležící na jižním úbočí sopky Gunung Agung. Chrámový komplex se skládá z 23 chrámů, ústřední se nazývá Pura Penataran Agung. Škoda jen, že se hodně rozpršelo. Do chrámů se nesmí vstupovat, ale lze je obejít za zdmi, což nám vůbec nevadilo.
Déšť po prohlídce chrámu ustal, ale opět nás zastihl na cestě, voda tekla proudy, byl to asi nejprudší déšť, jež jsme zde zažily. Cestou jsme k našemu štěstí spatřily i pár průvodů slavnostně oblečených obyvatel, kteří měli nachystané obětiny a mířili k chrámu. To proto, že je úplněk. V jednom průvodu šli i hudebníci hrající na činely a bubny.
Náš řidič nám chtěl zastavit u chrámu Tirta Empul, ale déšť by nám zážitek kazil, tudíž jsme odmítly.
V Ubudu jsme se ubytovaly tam, kde poprvé, pouze v jiném 'pokojíku'. Nakoupily jsme pár drobností a večer nás před ubikací čekalo překvapení v podobě hada, ale místní šamanka řekla, že prý není jedovatý, tak nás uklidnila. Doufám, že nás v noci nebude chtít vidět!
18.12.
Had už se, naštěstí, neukázal. Šamanka ho zřejmě vylekala, jaxe tam v noci oháněla metlou v křoví. Od švábů jsme měly pokoj, zato mi v noci u ucha bzučel komár.
Ráno jsme prošly místní tržiště a nakoupily spoustu suvenýrů - hlavně Jíťa - např.10 mejdlíček. Airbus bude muset unést prostě vše. Smlouvaly jsme jako divé. Na trhu byla klasicky špína, krysy a smrad.
Poté jsme se vydaly do internet café, abychom koupily letenky do Yogyakarty. Byla to anabáze. Člověk zaplatí opravdu za vše. Divím se, že nemají zpoplatněnou položku 'continue'. Nejprve nás naštvalo, že musíme zaplatit i za krosny, ačkoli jsme je chtěly uložit na letišti, než se vrátíme. Dále jsme musely zaplatit za pojištění (které nám bylo k ničemu) a nakonec docela dost peněz i za platbu kartou. A to jsme ještě nevěděly, že v taxách nejsou zahrnuty odletové poplatky na letištích ( z Denpasaru 40tis.Rp/osobu a z Yogyakarty 35tis.Rp/osobu). To už tedy fakt přehnali! :)
Oběd jsme měly v místní restauraci, daly jsme dvacet a odpoledne dokončily nákupy. Večeří jsme znovu podpořily lokální taverny. Měli tam hezkého psíka, dokonce s obojkem, aby bylo vidět, že někomu patří.:) Mie goreng (nudle se zeleninou, kuřecím masem a vajíčkem) tentokrát nebylo vynikající, ale porce byla vydatná, nemohla jsem ji celou pozřít. Spát jsme šly brzy, kolem 21.hod., abychom ráno byly ve 4hod. ready k cestě na letiště s naším osobním řidičem.
19.12. 4am
'Dědula' opět přesný jako hodinky. Dokonce přijel lepším větším autem a tentokrát nešoféroval, ale vezl se s námi. Na letišti jsme byly překvapivě brzy. Cesta z Ubudu trvala pouze hodinu (ne řečené 2hod.). Krosny a suvenýry jsme zanechaly v úschovně zavazadel (35tis.Rp/zavazadlo) - J.se trochu bála, aby se někdo neomyl jejími mejdlíčky, a já měla strach, aby někdo nenosil L.trenky.:)
Cesta trvala cca 1hod. Let bez komplikací. V Yogyakartě o 1hod.méně. Nejprve jsme vyrazily na Prambanan (nejv.hindu chrám na světe) městským autobusem (3tis.Rp/osobu). Mapku mají udělanou přehledně a každý s námi ochotně spolupracoval. Z konečné stanice jsme se nechaly odvézt ojekem (10tis.Rp/osobu). To byla pecka! Chlápek nás vezl obě na kole ve vozíku před sebou - ještě, že jsme jako proutky!:), jelikož začalo pršet. U chrámu vše výborně zorganizováno, po zaplacení vstupenky (190tis.Rp) vám nabídnou teplý nápoj či vodu, můžete si za 5tis.Rp půjčit deštník a uložit batůžek zdarma do úschovny. Chrám je opravdu impozantní. Připadaly jsme si alespoň na chvíli jako hollywoodské hvězdy, jelikož se s námi spousta místních obyvatel fotila. Pravda - trochu to zdržovalo, ale všichni byli tak milí, že jsme nemohly než nesouhlasit. Zpět na autobus (terminál Prambanan) jsme změnily dopravní prostředek na rykšu (10tis.Rp/osobu). Na terminál Jombor jsme přestupovaly 1x a díky ochotnému navigování místními jsme bez obtíží přestoupily na autobusek (20tis.Rp/osobu) do Borobuduru. Cesta trvala cca 1hod. V buse bylo vedro. Ke stúpě nás odvezl místní tuk-tuk (10tis.Rp/ 1 cesta).
Zpět nás na bus zavezla rykša, bus již čekal na parkovišti a do 10min.jsme odjížděli. V Jokje jsme nasedly na městský autobus, jež nás odvezl na letiště. Tam jsme byly dost naštvané, jelikož nás do letištní haly nevpustili (přes noc nepremávají) a ještě navíc jsme se dozvěděly, že je opět nutné zaplatit taxu (35tis.Rp/osobu). Nakonec jsme byly rády, že na letišti nespíme. Sice losmen u letiště nebyl 4hvězdičkový hotel a člověk se bál, aby si s sebou neodvezl svrab apod., nicméně na vyspání to stačilo.
20.12.
Let byl docela klidný, pouze přistání bylo opožděno o cca 20min., jelikož kapitán neviděl na přistávací dráhu (myslela jsem, že je naviguje radar). Nakonec přistál bez obtíží. Taxík z letiště za bezva cenu (70tis.Rp dohromady) - ne jako prvně, když nám to zařizoval nemakačenko Filip (za 150tis.Rp). Ocitly jsme se v Kutě, jež vypadá se svými supermarkety a nabízeným zbožím jako města u nás. Trošku mě vytočil taxikář, jež si dovolil mi vyhodit krosnu z auta na silnici a nechal ji tam ležet. Ubytovaly jsme se, najedly, pospaly a pokračovaly s nákupem suvenýrů. J.narazila na obchod s Adidasem, tudíž byla nadmíru spokojena. Objevily jsme restauraci Flapjaks - oblíbila jsem si zde sladká pokušení - crepes a poháry. V Kutě, jelikož stále pršelo, šlo pouze jíst a nakupovat suvenýry. Po jídle jsme se kousek prošly po pláži a v dešti se vrátily do postele.
21.12.
J.nemohla dospat, taxi šla zaběhat. Po snídani jsme se vydaly hledat pomník obětem atentátu z r. 2002 (202 mrtvých). Poté znovu prolézt obchody a jídlo, znovu průtrž mračen. Do večera se už nic zvláštního nedělo.
22.12.
Odlet z Bali do Soulu a odtud směr Praha. Let byl děsný, nějak jsme se v turbulenci dost propadli. Moje noční můra...
