pátek 28. května 2010

"Another dawn"

We turned to other things.
We stopped to talk to each other when we lost the time for listening to each other, for finding a quiet place where we could rest.
When we lost the time to be amazed by ordinary things.
I have some memories when it began. I have so much more to tell...
But I need to find another exposed nest. I need to know - if I cared giving them their shade -
the mother-bird would return to give them more than we could.
That is what must be said for now...

pátek 21. května 2010

Jedna malá Coccinella

Dnes opět po dlouhé době se ukázalo slunko. Oblékla jsem se do nových šatů, obtočila šátek kolem krku a vydala se s úsměvem na tváři směr UKE. Svou roli hrál i čas probuzení, samozřejmě, jinak jsem v čase dopoledním kakabus.
Po dnešním týdnu se utvrzuji v přesvědčení, že dělat medicínu stojí zato. Nevím (vím), v Čechách mi nikdy nepřišlo, že se jedná o něco víc než "léčit". K tomu se však vztahuje minulost a přítomnost našeho zdravotnictví, zejména absence motivace pro mladé lékaře. Nehodlám se rozepisovat o platech, pracovním prostředí, natož o pracovní době...
Chci "mluvit" o tom, proč je pro mě důležité vybrat si obor, který mě bude uspokojovat po stránce pocitové...však je to boj!
Včerejší dopoledne jsem strávila na operačním sále. Po čtyřech hodinách spánku se člověk necítí právě svěže a má pocit, že půjde do tuhého...V pracovně Dr.D.-K. jsme byly obeznámeny, s čím si doktůrek bude "hrát". Vždyť on vlastně stavěl bábovky z písku. Sem tam se nějaká nepovedla, ale on si z toho nic nedělal a postavil novou. Heslo mise: "No stress!". I když slova "F***" a podobně párkrát zazněla. Jeho klidné ruce mě utvrzovaly v tom, že on strach nemá. Popravdě mít ani nemůže, poněvadž jinak by byly sliby dané rodičům dětí, které později čekají pod jeho rukama na zázrak, plané jako hrušky u cesty. I ty chutnají, ale sem tam vady mívají...
Holčičce bylo sedm let. Narodila se s těžkou srdeční vadou, kdy zkraty způsobují, že se mísí krev neokysličená s okysličenou, tudíž tělíčko není zásobené potřebnou energií. Důsledky jsou podobné, jako když omylem natankujete k benzínu naftu.
Při podívané jako Fontanova operace se člověk vykašle na ospalé tělo, unavené svaly a zkoncentruje se na jediný bod - dětské srdíčko. Pevně věřím, že kroky, které budou následovat k uzdravení, budou neméně úspěšné jako ony dosavadní. Doktůrkovi by pak mohlo přibýt další ocenění (Ó můj Bože, jeho přeplněná "stěna slávy"), ale zejména ho bude hřát dobrý pocit. Muž mě zaujal tím více, když jsem měla možnost vygooglovat jeho studijní a pracovní pobyty v zahraničí. Úžasné...leč asi za jakou cenu. Prstýnek neměl...No jo, co byste čekali od zvědavých žen! :o)

A jakou pohádkou ukončil "Hanz" dopoledne dne dnešního?
...žila byla jedna Šmoulinka. Už ani jíst nemohla, jelikož její barva nedovolovala více tělesné zátěže. Po transplantaci srdce si to mladá dáma ihned namířila do kantýny, kde si naložila dvě překypující porce Spaghetti Bolognese.
Její vzdálená příbuzná ve svých čtyřiceti letech přežívala na 12i litrech zaurštofu, aby mohla otevřít a posléze zavřít unavená víčka, což bylo jediné, na co jí síly stačily. Tudíž se sehnalo srdce i pro ni. Sice second-handové, přesto kvalitní. Zazvonil zvonec a Hanz může s klidným svědomím a úsměvem na tváři zalehnout ke své ženě...

A jakou roli hrály zmíněné šaty meruňkové barvy? Vyhlédla si je jedna beruška s více než šesti tečkami na krovkách. V takových chvílích si člověk uvědomí, že na světě je spousta krásy, po které toužíme. Proto je důležité pomáhat, aby lidé, kteří nabírají domnění, že již více krásna nemožno je poznat, ho posléze procítili v dvakrát větší míře!