Blackbird by David Harrower

V Harrowerově hře se znovu setkávají šestapadesátiletý muž a sedmadvacetiletá žena, kterým vášnivý vztah před patnácti lety navždy změnil život. Tehdy dvanáctiletou Unu poznamenal v jejím dospívání a normálním vývoji a čtyřicetiletého Raye odsoudil k šesti letům vězení a nucené změně identity. Una po patnácti letech Raye vystopuje, aby uzavřela tuto kapitolu svého života. Postupem času zjišťujeme, že nic není jednoduché: Ray není pedofilní zloduch a Una není, a ani ve svých dvanácti nebyla, naivní dívenka svedená k předčasnému sexu. Staré rány se otvírají jako v antické tragédii a hrozí zničit to, co ještě zbylo. Co s tak nerovným vztahem? Jaké jsou jeho skutečné parametry, kde je odpovědnost a kde vina? Život - jak to ostatně bývá - mluví mnohem složitějším jazykem, než je řeč paragrafů trestního práva. Anebo jsou snad paragrafy a normy dobré právě k tomu, abychom se vyvarovali tak fatálního nebezpečí?
"Není to hra o pedofilii, ale o lásce. A je také o světě, ve kterém se k dvanáctiletým chováme jako ke spotřeitelům, kde reklama používá sex jako prostředek k přilákání pozornosti, a kde mají děti přístup k internetové pornografii...Hra možná začíná jako nějaký příběh z bulvárního plátku, ale postupně se z ní stává metafora lásky. Je o odcházení. Takový je totiž problém lásky: zrodí se, a pak odumře. Nebo odejdete vy." P.Stein

http://www.youtube.com/watch?v=P5CUHHGlQg0

Sputnik, má láska - Haruki Murakami

Kniha se mi líbila, protože...
...protože každý hledáme něco, co nám většina lidí nemůže dát. Ale my s nimi i přesto zůstáváme, jelikož si život bez nich nedokážeme představit. Kdyby tak šlo lehce proklouznout do "onoho světa", kam utekla před tíhou reality Fialka. Toužila po žádoucí polovině Mjú, která se zapomněla a bloudila kdesi v minulosti, a její touha ji určitě dovedla na správné místo...

ON toužil po Fialce:
´Fialka neřekla ani slovo, jen mě vzala za ruku a trochu ji stiskla. Měla jemné a malé ruce, trochu propocené. Představil jsem si, jak se ty ruce dotýkají mé erekce, jak se se mnou mazlí. Bránil jsem se těm představám, ale ono to nešlo. Nemohl jsem na to nemyslet. Přesně jak to řekla Fialka, neměl jsem vůbec na vybranou. Představoval jsem si, jak jí vlastoručně stahuju tričko, sundavám kalhoty, svlékám prádlo. Představoval jsem si dotek jejích vztyčených, pevných bradavek pod svým jazykem. A pak jsem jí rozevřel nohy a vstupoval do vlhkosti uvnitř. Pomalu, až na samo dno temnot. Vábilo mne, objímalo a pak zase vytlačovalo ven...nemohl jsem ty vidiny za žádnou cenu zastavit. Ještě jednou jsem pevně zavřel oči a prodral jsem se skrz hustý knedlík matérie času. S tváří skloněnou k zemi jsem čekal, až žhavý vichr nad mou hlavou odvane a zmizí.´

ALE Fialka toužila po Mjú, která nedokázala toužit po nikom:
´Tehdy jsem to konečně pochopila. Že jsme si sice byly navzájem skvělým doprovodem na cestě, ale nakonec že jsme jen osamělé kusy železa, kroužící každý po jiné oběžné dráze. Zdálky se zdáme být nádherné jako padající hvězdy. Ve skutečnosti ale nejsme nic víc než vězni v celách, kteří nemohou nikam jít. Když se dráhy, po kterých obíháme, občas protnou, můžeme se setkat svými pohledy, nebo se možná mohou dotknout i naše duše. To je ale jen na krátkou chvíli. V příštím okamžiku už jsme zase beznadějně samy. Dokud jednoho dne neshoříme na prach a nevrátíme se zpátky k nule.´

"Another dawn"

We turned to other things.
We stopped to talk to each other when we lost the time for listening to each other, for finding a quiet place where we could rest.
When we lost the time to be amazed by ordinary things.
I have some memories when it began. I have so much more to tell...
But I need to find another exposed nest. I need to know - if I cared giving them their shade -
the mother-bird would return to give them more than we could.
That is what must be said for now...

Jedna malá Coccinella

Dnes opět po dlouhé době se ukázalo slunko. Oblékla jsem se do nových šatů, obtočila šátek kolem krku a vydala se s úsměvem na tváři směr UKE. Svou roli hrál i čas probuzení, samozřejmě, jinak jsem v čase dopoledním kakabus.
Po dnešním týdnu se utvrzuji v přesvědčení, že dělat medicínu stojí zato. Nevím (vím), v Čechách mi nikdy nepřišlo, že se jedná o něco víc než "léčit". K tomu se však vztahuje minulost a přítomnost našeho zdravotnictví, zejména absence motivace pro mladé lékaře. Nehodlám se rozepisovat o platech, pracovním prostředí, natož o pracovní době...
Chci "mluvit" o tom, proč je pro mě důležité vybrat si obor, který mě bude uspokojovat po stránce pocitové...však je to boj!
Včerejší dopoledne jsem strávila na operačním sále. Po čtyřech hodinách spánku se člověk necítí právě svěže a má pocit, že půjde do tuhého...V pracovně Dr.D.-K. jsme byly obeznámeny, s čím si doktůrek bude "hrát". Vždyť on vlastně stavěl bábovky z písku. Sem tam se nějaká nepovedla, ale on si z toho nic nedělal a postavil novou. Heslo mise: "No stress!". I když slova "F***" a podobně párkrát zazněla. Jeho klidné ruce mě utvrzovaly v tom, že on strach nemá. Popravdě mít ani nemůže, poněvadž jinak by byly sliby dané rodičům dětí, které později čekají pod jeho rukama na zázrak, plané jako hrušky u cesty. I ty chutnají, ale sem tam vady mívají...
Holčičce bylo sedm let. Narodila se s těžkou srdeční vadou, kdy zkraty způsobují, že se mísí krev neokysličená s okysličenou, tudíž tělíčko není zásobené potřebnou energií. Důsledky jsou podobné, jako když omylem natankujete k benzínu naftu.
Při podívané jako Fontanova operace se člověk vykašle na ospalé tělo, unavené svaly a zkoncentruje se na jediný bod - dětské srdíčko. Pevně věřím, že kroky, které budou následovat k uzdravení, budou neméně úspěšné jako ony dosavadní. Doktůrkovi by pak mohlo přibýt další ocenění (Ó můj Bože, jeho přeplněná "stěna slávy"), ale zejména ho bude hřát dobrý pocit. Muž mě zaujal tím více, když jsem měla možnost vygooglovat jeho studijní a pracovní pobyty v zahraničí. Úžasné...leč asi za jakou cenu. Prstýnek neměl...No jo, co byste čekali od zvědavých žen! :o)

A jakou pohádkou ukončil "Hanz" dopoledne dne dnešního?
...žila byla jedna Šmoulinka. Už ani jíst nemohla, jelikož její barva nedovolovala více tělesné zátěže. Po transplantaci srdce si to mladá dáma ihned namířila do kantýny, kde si naložila dvě překypující porce Spaghetti Bolognese.
Její vzdálená příbuzná ve svých čtyřiceti letech přežívala na 12i litrech zaurštofu, aby mohla otevřít a posléze zavřít unavená víčka, což bylo jediné, na co jí síly stačily. Tudíž se sehnalo srdce i pro ni. Sice second-handové, přesto kvalitní. Zazvonil zvonec a Hanz může s klidným svědomím a úsměvem na tváři zalehnout ke své ženě...

A jakou roli hrály zmíněné šaty meruňkové barvy? Vyhlédla si je jedna beruška s více než šesti tečkami na krovkách. V takových chvílích si člověk uvědomí, že na světě je spousta krásy, po které toužíme. Proto je důležité pomáhat, aby lidé, kteří nabírají domnění, že již více krásna nemožno je poznat, ho posléze procítili v dvakrát větší míře!