"Lidi si samozřejmě mysleli, že jistě jsem taky teplá. A to se ví, že jsem. Jako každý: aspoň trochu.""Když jsme se vrátili do Key West, byla Mag samozřejmě přesvědčená, že jsem celou tu dobu spala s Josém. Rusty taky, ale jemu na tom nezáleží, chce jenom slyšet podrobnosti."...jak zvrhlé
"Já nechci spát, já nechci umřít, já chci jen putovat v nebeských pastvinách."
"Abyste věděl, hned ráno jsem jí chodil natrhat květiny. Ochočil jsem jí vránu a naučil jsem ji říkat její jméno. Ukázal jsem jí, jak se hraje na kytaru. Stačilo mi jen se na ni podívat a hned mi vstoupily slzy do očí. Ten večer, co jsem ji požádal o ruku, plakal jsem jako dítě. Zeptala se mě: ´Proč vlastně pláčete, doktůrku? To se ví, že se vezmeme. Já jsem ještě nikdy nebyla vdaná.´"
"Pane Belle, ať si nikdy nezamilujete divokého tvora," radila mu Holly. "Tohle byla doktorova chyba. Pořád tahal domů divoké tvory. Jestřába s pohmožděným křídlem. A jednou zase dospělého rysa se zlomenou nohou. Jenže divokému zvířeti nemůžete dát své srdce - čím víc si ho zamilujete, tím je pak silnější a silnější. Až je už tak silný, že vám uteče do lesa. Nebo ulítne na strom. Pak na ještě vyšší strom. A pak až do nebe. Takhle to nakonec dopadne, pane Belle, jestli se zapomenete a zamilujete si divokého tvora. Skončíte tak, že se očima zabloumáte po nebi."
Želví vývar s koňakem ve skořápce avocada - nějaké afrodiziakum???, asi mě přešly všechny chutě
"Ty poslední týdny koncem léta a začátem podzimu mi v paměti splývají dohromady, snad protože naše vzájemné pochopení dosáhlo blažené hlubiny, kdy se dva lidé dorozumívají častěji mlčením než slovy: láskyplné uklidnění vystřídá napětí, nepolevující rozprávky a pátravé průzkumy, které plodí okázalejší, napovrch možná dramatičtější momenty. Za jeho nepřítomnosti v NY jsme spolu bývali celé večery a za tu dobu jsme nepromluvili snad ani sto slov. Jednou jsme si pěšky zašli až do čínské čtvrti a dali jsme si k večeři čínskou specialitu, koupili jsme si několik papírových lampionů a ukradli jsme krabičku vonných tyčinek, pak jsme se zatoulali na Brooklynský most, a když jsme se tam dívali, jak mezi útesy rozhořelého obzoru vyplouvají lodi na moře, Holly řekla: "Jednou po letech, po dlouhých a dlouhých letech mě přiveze taková loď zpátky s mými devíti brazilskými haranty. Protože oni přece musí tohle vidět, všechna ta světla, tu řeku - já NY miluju, ačkoli není můj, tak jako něco musí být moje, strom nebo ulice nebo dům, zkrátka něco, co mi patří, protože já k tomu patřím." Okřikl jsem ji: "Přestaň, mlč!", protože mě rozzuřilo, že mě vynechala - vlečný člun v suchém doku, a sama, třpytná cestovatelka se spolehlivým cílem, odplouvala přístavem provázená hlučnými sirénami a oblaky konfet."
parceque je ne sais pas - protože já nevím, miláčkové
Holly vystoupila z vozu a kocoura vzala s sebou. Pochovala ho v náručí, poškrábala na hlavě a zeptala se ho: "Co myslíš? Tady je to jako stvořené pro takového rošťáka jako ty. Popelnice plné smetí. Hemží se tu krysy. A spousta toulavých koček, budeš mít dobrou partu. Tak mazej!" a spustila ho na zem. A když se nechtěl hnout, ale zdvihl tu mordu hrdlořeza a tázavě na ni upřel nažloutlé pirátské oči, dupla si a křikla: "Povídám zmiz!" Třel se jí o lýtko. "Už jsem řekla - pryč!", pak skočila zpátky do vozu, bouchla dveřmi a nařídila šoférovi: "Jeďte. Jeďte, prosím vás, jeďte!"Byl jsem v šoku: "Ty jsi ale POTVORA!"
"Mám veliký strach, kamaráde. Mám, konečně. Protože by to takhle mohlo jít věčně. NEVĚDĚT, co je moje, dokud to NEZAHODÍM. Vidět rudě, to je nic proti tomuhle. I ta tlustá ženská je nic. Ale tohle: v puse mám tak sucho, že bych si nemohla odplivnout, ani kdyby mi šlo o život." Nastoupila do auta a sklesla na sedadlo. "Odpusťte," řekla šoférovi. "Jeďte."
...ale hlavně jsem jí chtěl napsat o kocourovi. Splnil jsem svůj slib: kocoura jsem našel. Kolik týdnů jsem se po zaměstnání potuloval po těch ulicích ve španělském Harlemu a mnohokrát jsem se nechal zmást falešným poplachem - tu a tam se kmitla žíhaná tygří srst, jenže při bližším ohledání to nebyl on. Až jednouv neděli, v chladném slunečném zimním odpoledni to přece byl on. Seděl obklopený kytkami v květináčích, zarámovaný čistými krajkovými záclonkami, na okně pokoje, který vypadal útulně: pomyslel jsem si, jak se kocour asi jmenuje, protože jistě už má jméno, jistě už je někde, kam patří. A doufám, že i Holly, v africké chýši nebo kde...
