Sněhová královna - H.Ch.Andersen

Čtvrtá pohádka - O princi a princezně

Gerda Káj byl můj jediný kamarád. Káj byl... ne, Káj je můj nejbližší...
Havran Bratr?
Gerda Káj není můj bratr. Nejsme sourozenci. Káj je můj...
Havran Není.
Gerda Tak ať. I když už není můj, i když má rád jinou, chci ho vidět.
Havran Počkej, počkej. Ty ho miluješ a chceš se s ním potkat, i když víš, že on miluje jinou?
Gerda Aspoň mu řeknu, že na něj všichni vzpomínáme a máme ho rádi. A když to uslyší, když
bude vědět, že se na něj nezlobíme, třeba se někdy vrátí. Aspoň na návštěvu přijede a
my uvidíme, že je živ a zdráv.
Havran Hmm, to je velká zkouška srdce, Gerdo. Jen proto, že ji chceš podstoupit, tě do zámku
zavedu. Zavři oči a mysli na Káje.

Gerda Co to je?
Havran To jsou sny. Sny, které nás mučí, vhání nám slzy do očí nebo nás naopak dělají
šťastnými.
Gerda Spím? Mně se zdají? Co to znamená?
Havran Nechtějme znát podobu snů. Nechtějme všemu rozumět. A teď se můžeš na svého
Káje podívat.
Gerda To není můj Káj! To není Káj.

Šestá pohádka - O Fince

Sob To je krása, viď?!
Gerda Co je to?
Sob Severní záře. Už brzy budu doma.
Gerda Je mi zima.
Sob Vydrž!
Gerda Já už nemůžu. Odpusť, Káji.

Píseň o věčných otázkách

Jsou otázky, které se časem dědí,
jsou věčné, není na ně odpovědi.
Zeptej se kamene, proč kamení.
Zeptej se pramene, proč pramení.
Cesty se zeptej, kampak vede.
Měsíce, proč tě z cesty svede.
Ptáků se zeptej, kampak letí.
Na žal a radost ptej se dětí.
Slunci dej otázku, proč svítí,
proč jeho náruč zdobí kvítí.
Trnité růže ptej se zase,
proč voňavou je sestrou v kráse.

Sob Ještě kousek. Gerdo, už jen malinký kousek a budeme u cíle. Teď nesmíš umřít. Už jen
krůček a budeš u svého Káje. Bude tvůj navěky. Slyšíš, Gerdo, navěky!