A fairy tale...

...růže na planetě Malého prince zraňuje svou krásou, a navíc má čtvero ostrých trnů. Malý princ však, stejně jako každý z nás na počátku svých erotických vášní a erotického utrpení, dosud nedokáže pochopit, že láska a trápení patří neodlučně k sobě, jaxe zpívá v milostných písních vrcholného středověku. Ještě je v lásce nezkušený. Ještě nedokáže stanovovat meze. Ještě má sklon dělat z lásky pěstitelskou stanici a formálně zadusit svou růži - svou ženu - pod skleněným příkoplopem svých charitativních inscenací.
Školákovi lásky se ještě nedostává dechu na schopnost vztahu. Rezignuje: "A tak Malý princ, ačkoli měl dobrou vůli mít ji rád, o ní brzy zapochyboval. Bral vážně bezvýznamná slova, a byl proto velice nešťasten. ´Neměl jsem ji poslouchat´, svěřil mi jednoho dne. ´Květiny nesmíme nikdy poslouchat. Musíme se na ně dívat a vdechovat jejich vůni. Moje květina naplňovala vůní celou planetu, ale nedovedl jsem se z toho těšit´."
Consuela (žena Saint-Exupéryho) trpěla astmatem. Z biografie: "Byla tak citlivá na průvan jako ona květina Malého prince, chráněna skleněným poklopem. Stejně jako ta růže maskovala své polopravdy znepokojujícím kašlem." V tom, co Saint-Exupéry vkládá do úst Malému princi, zároveň melancholicky promlouvá chronicky nevěrný důstojník letectva ke své krásné Consuele o své lásce: "Tehdy jsem nedovedl nic pochopit. Měl jsem ji posuzovat podle jednání, ne podle slov. Obklopovala mě vůní a jasem. Neměl jsem, myslím, nikdy utéci. Měl jsem pod jejími chabými lstmi vytušit NĚŽNOST. Květiny si tak odporují! Ale byl jsem příliš mladý, abych ji dovedl mít rád."
Musím utéci od světa a od lidí, které mám sebevíc rád, abych se v odloučení mohl otevřít pro nové krajiny své duše a vyvíjet se. O tom, jak bolestný tento proces je, by mi mohlo vyprávět mé vnitřní dítě, kdybych se ho v hlubokém ponoření otázal. Teprve když naleznu sám sebe, mohu se vrátit ke svým milým a milovat svou "růži".
Odloučení je tedy vlastně rozpuk - ale je bolestné jako amputace bez narkózy. Schopnost rozloučení a odloučení je demarkační čárou mezi dětstvím a dospělostí. Děti nesmějí odcházet. Dospělí odejít mohou...a někdy musí...

http://www.youtube.com/watch?v=DfmePLyBTMg&feature=related