Zameditujme si o meditaci...

Ledacos se dá najít, když člověk anpakuje... Ty vzpomínky...jsou krásný!

Když člověk nastoupí cestu, vidí kolem sebe jen samé zlo a vztahuje je i na sebe. Ale podstata zla je vlastně dobro pro nás.

Vše, co člověka potká, ať dobré nebo zlé, nutno brát jako stupeň na cestě k Poznání, nikdy ne jako překážku. Přesně tak! Čím více člověk bojuje a bojovat musí, tím více získá. Ani láska (a ta zřejmě už vůbec ne) není zdarma.

To horko nebo zima není stav, ale je to zkouška, abychom zůstali klidní, i kdyby mráz nebo oheň nás pálil. Milovat víc.
Ahaaa, takže ten přepísknutý Euthyrox a návaly horka...Zůstávám klidná...

Ze tmy se poznává, vidí světlo. Ze světla se poznává tma. (To je asi tak, když chodíte spát ráno ve čtyři a vstáváte ve 2 po obědě:) Světlo i tma je jen projev určitého vědomí. Proto buďte nad tím.

Poznávám-li, že jsem zhřešil, týmž okamžikem jsem zproštěn viny, neuznám-li to a trvám na tom, že jsem činil dobře, je to hřích.

Pondělí je zdraví. Úterý radost a čisté tvoření. Středa tvoří krásu i mládí (doufám, že se zítra probudím o pět let krásnější a mladší...a nebooo...o pět let starší, krásnější a rozumnější?!). Čtvrtek zastupuje moudrost (aha, takže to teprva přijde - nejdřív krása, pak moudrost:). Pátku láska náleží. Sobota nabízí vzkříšení a koncentraci. Neděle dává klid a mír.
Amen...:o)

Ne domýšlivost, ale jistota ze mne mluví, jistota, že chci, vím a mám, že nic nechci, nic nevím a nic nemám.

Každý náš projev má dobrou i špatnou stránku. Je třeba se otevřít způsobem, přijímajícím jen dobrou stránku a pro špatnou se uzavřít.

Dobrý člověk a člověk duchovně vyspělý nemohou se ihned zrodit, protože nenalézají vždy potřebné lůno k tomu. Musí čekat, až někdo dospěje té výše, jaké oni potřebují.

Učit se stále, při každé příležitosti, kterými je náš život naplněn, vzdávat se sama sebe, vzdávat se myšlenek, představ, chtění (to bývá věčný boj!) a žádostí.

Čím méně je člověk připoután k tělu a k pozemskému, čím je duchovnější (chtějte to po někom, kdo nežije v pralese s banánovníkem po boku), tu krásnější a bezbolestnější je umírání. Smrt musí být jako objetí milenky. (Ale na milence tu zapomněli:(

Duchovní člověk reaguje na všechny myšlenky citlivěji a intenzivněji. Snáze onemocní, není-li pevný. Musí proto též stále bdít, dokud jeho nové vědomí se nestane tělem a krví, aby nevešel v pokušení.

When I am my own woman...

Co je vlastně v tom našem životě důležité? Zasadit strom, postavit dům, zplodit dítě???
Zaposlouchala jsem se do libého cvrlikání ptáků, taxi myslím, jak jim je asi fajn, že mohou vidět vše z výše nebeské, klepat si na čelo a říkat: "Ach vy blázniví lidé, posečkejte, nepospíchejte, pojďte blíž, zaposlouchejte se do naší písničky, vždyť ta vaše je tak ohraná." To je život-ptačí!...pokud zrovna nespadnou z hnízda, netřepají nožičkama a nevolají o pomoc - jako tuhle na Karláku, vedle tram zastávky. Bylo mi ho tak líto...:/
Pro co tedy žít? Honit se za něčím, abychom splnili společenskou funkci tady na Zemi, nebo si bezmezně užívali života? Život je kompromis. Život je circulus vitiosus. Život je kolotoč. Narodíš se a už se točíš. Někdy bych se na to všecko nejradš vykašlala a odjela na zapomenutý ostrov sbírat mušle. Sem zvědavá, jak dlouho by mě to bavilo...My lidé jsme tak nemocní civilizací (já obzvlášť), že už nelze jít zpět. Chvíli nevstřebáváte informace, netvoříte, nepřemýšlíte...a už je vám na nic. Zase se v tom vezete...
Jenom snění, snění je pohlazení. Sladký únik z reality. Pouze pokud vy sami chcete, můžete ho s někým sdílet. Pak přichází ta pravá satisfakce...

Inspirace

Lež je na začátku veškeré špíny, všeho špatnýho a vyšinutýho. A stejně všichni lžou. Víš moc dobře, že lže každej.
Když to tak je, tak to přece musí bejt nevyhnutelný, a když to je vlastně nutnost, tak je snad lepší se s tím smířit a netrápit se tím, nebo ne?!
To nevím. Možná. I taxe mi ale lhaní nelíbí a řeknu ti proč. Je to totiž nepraktický. Je daleko jednodušší na začátku nelhat. Proč bysme se měli obelhávat? Ale hlavně - proč klamat sám sebe?
Na začátku? A paxe lhát může?
Ne může, ale občas musíš zadržet ty svý ďábelský myšlenky v hlavě a neubližovat slovama. Xakru, když ti teď přiznám, že stále sázím, akorát docílím toho, že se mnou v nejlepším případě tejden nepromluvíš, když ti to zatajím, můžu aspoň doufat, že na to nepřijdeš. Je tohleto vůbec lhaní?
To si teda piš, že je. A ty teda zase sázíš? Nebo jsi ani nepřestal?
Ale o to sázení v životě přece vůbec nejde, zlato. Myslíš, že bych neměl nic jinýho na přemejšlení, kdybych už konečně někde zavadil o špetku inspirace? Zdravý, šťastný a spokojený spisovatel toho nemá moc co říct. Šťastní lidé jsou po čase nudní, jejich život se scvrkne. Samozřejmě je to blbost.
Tak jak to teda v tom životě chodí? Chápeš to?
Ne. A ani nechci. Je to tak lepší a nechápu, proč by lidi měli všecko chápat. Vykašli se na to už a pojď spát...

Kluci a holky together

"A proč se teda nemůžou lidi mít opravdu rádi?"
"To nevím. Určitě to patří mezi problémy, co by si lidi měli nějak vyřešit. Když se totiž někoho zeptáš, jestli tě má rád, tak už mu v tom vlastně bráníš. Bráníš mu v tom tím pitomým dotazem. Nejde o to, že by se aspoň někdy lidi nedokázali mít rádi. Člověk mít rád klidně dokáže, ale neumí to říct, když se ho na to někdo zeptá. Cokoliv na takovou otázku odpoví, je buď lež, nebo je to úplně bezobsažný."
"A kdy mě teda máš rád?"
"Když jsi aspoň chvíli zticha. Když mám dojem, že máš v hlavě klid a něco normálního, možná dokonce pěknýho, že jsi sama se sebou. Možná nic takovýho ani v hlavě nemáš, ale mně úplně stačí, když už jen nic nenasvědčuje opaku. V tu chvíli tě mám rád hodně a moc něžně. To skoro zapomenu na to tvý syrový tělo, co se mi tak líbí, a prostě tě mám rád jako takovou."
"To bych ale taky nerada - abys zapomínal na mý tělo."
"Já na něj zapomínat nechci, ale když jsi zticha..."

Nymfomanka...

Jak velmi může zaujmout příběh francouzské smyslné ženy... Nejenom příběh, i ona sama...
Sex je fajn, nabíjí nás pozitivní energií, pokud není brán jako povinnost. Ale jaxe vyrovnat s posedlostí a neodvratnou touhou po něm? Je to slast bo utrpení?
Val je sexuální bohyní, snem většiny mužů. Komunikací prostřednictvím těla okouzluje na potkání. ...kdyby sex ráno, v poledne, večer...ale celý den a celou noc? Zase ta obsesivní myšlenka. Zezadu, zepředu, ze shora, ze zdola, z boku...:o), pouta, vibrátor, lahev od coca-coly...na kuchyňské lince, toaletní míse,... Inspirující a zejména vzrušující erotické scény...pak už jen máte chuť počkat, až se z kina vytratí poslední člověk a...
Řeč těla a vzrušivost však Val pekelně komplikují život...Co když je váš šéf muž? Co když nemáte chlapa pokaždé po ruce? Proč jste stále sama? Proč se ne a ne zamilovat, mít děti?
Film plný kontroverze...Oddáte se jednomu muži...Impotentní žárlivec vodící si domů prostitutky a sjíždějící koks...Máte vše, ale vlastně nic. A nakonec už ani to nic. Situace k uzoufání...
Val tvrdí: ´Manželství je pouze určitý druh prostituce.´

"Myšlenka vtíravá - hádej, o čem?? Stojíce nahá u zdi...Milenec hladící mi vlasy, vzdychajíce, říká: ´Pojď, připijme si na smysluplné časy´."

Kulturní dům v Ládví

Kde všude se lze ocitnout po shlédnutí nymfomanky...
Maturitní ples nějaké ´sociální školy´. Doslova a do písmene. Na pódiu se div netočila dětská pornografie, růže v půllitru s pivem - očividně jim nechutná...2 vyhazovači u vchodu do sálu, jež přirozeně více zajímá odkrytá nožka princezny v růžových šatičkách, než pár velmi nápadných cizích lidí. Občerstvení si naberete téměř před nimi, abyste svou drzost pěkně okořenili...
Podsaditá blondýnka...
"Slečno, máte ´krásné šaty´!"
"Děkuji, děkuji - za pět stovek z doprodeje!"
"A ty ´elegantní´ rukavičky..."
"Jejda, vidíte, to jsou podkolenky."
"Aha, zajímavé! Bavíte se?"
"Ano, ještě ani jeden ples jsem nevynechala!"

Já opět perlím:
"Slečno, kolik tedy těch plesů letos bylo?" :o))
...pátek večír a můj mozek v kýblu!

Passionate dancing as usual v Misch Maschi a... ráno snídaně s pasákem a děvkami mužského pohlaví (promiňte mi, ale tito ´muži´ se jinak nedají nazvat) ´ve´ Fantově kavárně. Ano, ve v úvozovkách, pac se tomu ´ve´ říkat nedá... Táhne vám na nohy? Stačí zaskočit do pražského hotelu naproti nádraží a máte snídani zdarma... Užijte si nejen svůj sváteční den! Život se žije, ne bezmyšlenkovitě prochází...

Samota - Loneliness

Ač obklopeni jsme lidmi ze všech stran,
přec cítíme se sami...
Je to naše vina či jen vrtkavá myšlenka uvnitř naší hlavy?
Kam tlačí nás hodiny, dny, měsíce...?
Černá díra, nebe, peklo, ráj?
Kde chcem stát? Kam cesta nás svede?
Do světa dokonalosti bo světa vrásek, boulí a moudrosti?
Ach, ta samota, kdyby se dalo vyletět z těla a umístit duši do anděla...

Even if we are surrounded by people from all sides,
in spite of that we feel alone...
Is that our fault or just an unstable thought inside of our head?
Where do the hours, days and months push us?
To the black hole, heaven, hell or Eden?
Where do we want to stand? Where does our path lead us?
To the world of perfection or to world of wrinkles, lumps and wisdom?
Ah, the loneliness´d be amazing
if it would be possible to fly away from the body
and put our soul into an angel...

The cement garden

Mrtvola v cementu hnije,
puberta s Jackem šije.
Matka ve sklepě pohřbena,
díky bohu ne za živa...
Malý Tom sukně rád nosí,
bratr se sestrou to spolu zkusí...
Sue, ta jeví se normální...
Story husí kůži mi nahání,
ač dozajista zajímavé je to chování...