Ledacos se dá najít, když člověk anpakuje... Ty vzpomínky...jsou krásný!
Když člověk nastoupí cestu, vidí kolem sebe jen samé zlo a vztahuje je i na sebe. Ale podstata zla je vlastně dobro pro nás.
Vše, co člověka potká, ať dobré nebo zlé, nutno brát jako stupeň na cestě k Poznání, nikdy ne jako překážku. Přesně tak! Čím více člověk bojuje a bojovat musí, tím více získá. Ani láska (a ta zřejmě už vůbec ne) není zdarma.
To horko nebo zima není stav, ale je to zkouška, abychom zůstali klidní, i kdyby mráz nebo oheň nás pálil. Milovat víc.
Ahaaa, takže ten přepísknutý Euthyrox a návaly horka...Zůstávám klidná...
Ze tmy se poznává, vidí světlo. Ze světla se poznává tma. (To je asi tak, když chodíte spát ráno ve čtyři a vstáváte ve 2 po obědě:) Světlo i tma je jen projev určitého vědomí. Proto buďte nad tím.
Poznávám-li, že jsem zhřešil, týmž okamžikem jsem zproštěn viny, neuznám-li to a trvám na tom, že jsem činil dobře, je to hřích.
Pondělí je zdraví. Úterý radost a čisté tvoření. Středa tvoří krásu i mládí (doufám, že se zítra probudím o pět let krásnější a mladší...a nebooo...o pět let starší, krásnější a rozumnější?!). Čtvrtek zastupuje moudrost (aha, takže to teprva přijde - nejdřív krása, pak moudrost:). Pátku láska náleží. Sobota nabízí vzkříšení a koncentraci. Neděle dává klid a mír.
Amen...:o)
Ne domýšlivost, ale jistota ze mne mluví, jistota, že chci, vím a mám, že nic nechci, nic nevím a nic nemám.
Každý náš projev má dobrou i špatnou stránku. Je třeba se otevřít způsobem, přijímajícím jen dobrou stránku a pro špatnou se uzavřít.
Dobrý člověk a člověk duchovně vyspělý nemohou se ihned zrodit, protože nenalézají vždy potřebné lůno k tomu. Musí čekat, až někdo dospěje té výše, jaké oni potřebují.
Učit se stále, při každé příležitosti, kterými je náš život naplněn, vzdávat se sama sebe, vzdávat se myšlenek, představ, chtění (to bývá věčný boj!) a žádostí.
Čím méně je člověk připoután k tělu a k pozemskému, čím je duchovnější (chtějte to po někom, kdo nežije v pralese s banánovníkem po boku), tu krásnější a bezbolestnější je umírání. Smrt musí být jako objetí milenky. (Ale na milence tu zapomněli:(
Duchovní člověk reaguje na všechny myšlenky citlivěji a intenzivněji. Snáze onemocní, není-li pevný. Musí proto též stále bdít, dokud jeho nové vědomí se nestane tělem a krví, aby nevešel v pokušení.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat