Sněhová královna - H.Ch.Andersen

Čtvrtá pohádka - O princi a princezně

Gerda Káj byl můj jediný kamarád. Káj byl... ne, Káj je můj nejbližší...
Havran Bratr?
Gerda Káj není můj bratr. Nejsme sourozenci. Káj je můj...
Havran Není.
Gerda Tak ať. I když už není můj, i když má rád jinou, chci ho vidět.
Havran Počkej, počkej. Ty ho miluješ a chceš se s ním potkat, i když víš, že on miluje jinou?
Gerda Aspoň mu řeknu, že na něj všichni vzpomínáme a máme ho rádi. A když to uslyší, když
bude vědět, že se na něj nezlobíme, třeba se někdy vrátí. Aspoň na návštěvu přijede a
my uvidíme, že je živ a zdráv.
Havran Hmm, to je velká zkouška srdce, Gerdo. Jen proto, že ji chceš podstoupit, tě do zámku
zavedu. Zavři oči a mysli na Káje.

Gerda Co to je?
Havran To jsou sny. Sny, které nás mučí, vhání nám slzy do očí nebo nás naopak dělají
šťastnými.
Gerda Spím? Mně se zdají? Co to znamená?
Havran Nechtějme znát podobu snů. Nechtějme všemu rozumět. A teď se můžeš na svého
Káje podívat.
Gerda To není můj Káj! To není Káj.

Šestá pohádka - O Fince

Sob To je krása, viď?!
Gerda Co je to?
Sob Severní záře. Už brzy budu doma.
Gerda Je mi zima.
Sob Vydrž!
Gerda Já už nemůžu. Odpusť, Káji.

Píseň o věčných otázkách

Jsou otázky, které se časem dědí,
jsou věčné, není na ně odpovědi.
Zeptej se kamene, proč kamení.
Zeptej se pramene, proč pramení.
Cesty se zeptej, kampak vede.
Měsíce, proč tě z cesty svede.
Ptáků se zeptej, kampak letí.
Na žal a radost ptej se dětí.
Slunci dej otázku, proč svítí,
proč jeho náruč zdobí kvítí.
Trnité růže ptej se zase,
proč voňavou je sestrou v kráse.

Sob Ještě kousek. Gerdo, už jen malinký kousek a budeme u cíle. Teď nesmíš umřít. Už jen
krůček a budeš u svého Káje. Bude tvůj navěky. Slyšíš, Gerdo, navěky!

Povídky pro velký holky

Důvodem, proč je věk pro některé ženy skutečným strašákem, je spíš tlak společnosti a okolí, než nějaký rozumný a smysluplný základ. Neustále nám někdo hustí do hlavy, jaké máme být, čeho máme dosáhnout v kterém věku, kdy máme porodit první dítě a kdy druhé, protože dvě jsou dnes móda, kolik máme vážit, na kterou stranu máme nosit pěšinku,a jestli jsme momentálně in či out v dlouhých nebo krátkých vlasech. Kdy se máme vdát, jak má vypadat ideální manžel, kolik má vydělávat, kde máme bydlet, jakým autem jezdit. My tuhle marketingovou bublinu bereme, a když zrovna nezapadáme do té správné statistické škatulky, přímo hltáme články o tom, co dělat, abychom se polepšily a vyrovnaly se s nedostatky svého života, ať už pracovního či soukromého. Neustále se honíme za dokonalostí a neuvědomujeme si, že je nedosažitelná. Že máme naslouchat hlavně samy sobě a dělat to, co nám vyhovuje a co nás činí šťastnými. Já jsem já, a ne nějaký anonymní průměrný vzorek populace nebo modelky z reklamních spotů.
Ať si ostatní myslí, co chtějí. Kašlu na většinu lidí, vyjma ty, které mám ráda a oni mají rádi mě, takoví stojí za to!...a pak ještě hrstka lidí, kteří nás potřebují...

Světový den v boji proti AIDS 1.12.

Počet infikovaných virem HIV neustále roste. Podle zprávy OSN je na celém světě přes 39 milionu HIV pozitivních. Epidemie AIDS není záležitostí jen Afriky nebo rozvojového světa. Ani Česká republika není výjimkou. V České republice je 800 osob HIV pozitivních a u 191 z nich propuklo onemocnění AIDS (toto jsou údaje platné k 30.9.2005). Skutečný počet HIV pozitivních je však podle odhadů pravděpodobně mnohem vyšší. Nejčastějším způsobem přenosu HIV/AIDS je přenos sexuální.V České republice jsou prováděny programy primární prevence a neméně důležité jsou také aktivity zaměřené na omezení šíření nákazy HIV/AIDS.

Když už jsem tohle stáhla z netu a nemám se čím chlubit, budu alespoň updatovat... V současnosti je v ČR kolem 1500 osob HIV+. Denně přibývá 7tis.infikovaných dospělých osob a 1500 dětí, z nichž 90% se nakazí od matky (transplacentárně, během porodu či při kojení) - celosvětově (to bychom jinak byli v ČR pěkně promořeni). HIV se nepřenáší hmyzím bodnutím, jaxi většina lidí dodnes myslí, není přenosný ani líbáním, ale POZOR : NEKOUSAT! :o))) To mě na přednášce zaujalo nejvíce a myslím, že ač bych si měla pamatovat důležitější fakta, tak jako obvykle budu vědět, kdo, kdy, s kým, a kde..., ale podstata mi unikne. Zejména z tohoto důvodu jsem též zaznamenala ABC profylaxi HIV infekce a to: Abstinence (mám pocit, že sexuální, ale mohla by být i od drog - i.v.narkomani jsou jedna z rizikových skupin, samozřejmě a bez pochyby), Buď věrný/á (zahrnuju obě pohlaví, povšimněte si, vše je fifty fifty) a konečně poslední Chraň se kondomem (tu bych jen podotkla: profylaxe by se měla nazývat spíš ABCh:).
Můj závěr: "Alou na testy, pak se budem bavit o bezlatexovém sexu..." :o)

"?"

Skutečně vážné otázky jsou jen ty, které může formulovat i dítě. Jen ty nejnaivnější otázky jsou skutečně vážné. Jsou to otázky, na které není odpověď. Otázka, na kterou není odpověď, je bariéra, za kterou není možno jít dál. Jinak řečeno: právě otázkami, na které není odpověď, jsou vymezeny lidské možnosti, jsou narýsovány hranice lidské existence.

Jedinečnost "JÁ"

Jedinečnost "já" je ukryta právě v tom, co je na člověku nepředstavitelné. Představit si umíme jen to, co je na všech lidech stejné, co je obecné. Individuální "já" je to, co se odlišuje od obecného, tedy to, co nelze předem odhadnout a vypočítat, co je třeba na druhém teprve odhalit, odkrýt, dobýt.
Nic není obtížněji uchopitelné než "já". Mezi Hitlerem a Einsteinem je mnohem víc podobností než rozdílů. Kdyby se to dalo vyjádřit číslem, je mezi nimi jedna miliontina nepodobného a devět set devadesát devět tisíc devět set devadesát devět miliontin podobného.
Jsme posedlí tou jednou miliontinou nepodobného. Touhou objevit ji, zmocnit se jí. Jsem posedlí tím, co je na každém z nás nepředstavitelné, jinými slovy, jsme posedlí tou miliontinou nepodobného, která nás odlišuje.

Dar idyly

Ta láska je nezištná: Tereza po Kareninovi nic nechce. Ani lásku po něm nežádá. Nikdy si nekladla otázky, které mučí lidské dvojice: miluje mne? miloval někoho více než mne? miluje víc on mne, než já miluju jeho? Možná, že všechny tyto otázky, které se ptají po lásce, které ji měří, zkoumají, vyšetřují, vyslýchají, ji také v zárodku ničí. Možná, že nejsme s to milovat právě proto, že toužíme být milováni, to jest, že chceme něco po tom druhém, místo abychom k němu přistupovali bez požadavků a chtěli jen jeho pouhou přítomnost.
Tereza přijala Karenina takového, jaký byl, nechtěla ho měnit ke svému obrazu, souhlasila předem s jeho psím světem, nechtěla mu ho brát, nežárlila na jeho tajné spády. Vychovávala ho ne proto, že ho chtěla přetvořit (jako muž chce přetvořit svou ženu a žena svého muže), nýbrž jen proto, aby ho naučila elementárnímu jazyku, který jim umožnil, aby se dorozuměli a mohli spolu žít.
Žádný člověk nemůže přinést druhému člověku dar idyly. To umí jenom zvíře, protože nebylo vyhnáno z Ráje. Láska mezi člověkem a psem je idylická. Není v ní konfliktů, drásavých scén, není v ní vývoje. Lidský čas se neotáčí v kruhu (jako život psa), ale běží po přímce vpřed. To je důvod, proč člověk nemůže být šťasten, neboť štěstí je touha po opakování...

Finty narkomanů, The dodges of drug addicts

Zvláštní, to že si někdo píchne parfém do žíly, to se dá ještě pochopit... Vodu? Proč ne, jen za rohem čeká streptokoková sepse... Ale moč od rotvajlera? Zajímalo by mě, jak ji dotyčný "sbíral". Že by zacévkoval domácího mazlíčka?

That is weird...We can still understand why are addicted people able to dose up their veins by the perfume. Why not to do the same with water? It is still understandable, but we know it is very tricky - you can easily catch streptococcus sepsis... But who had an idea to do the same with the dog´s urine? I wonder how the person picked up the urine from his/her dog... Did he/she use a dog catheter?