´Děs a hrůza´ - tato dvě slova vystihují naprosto věrohodně můj pocit, který mi dráždí už tak dosti zkažený žaludek.
Pokaždé se sama sebe ptám: "Proč zrovna já musím mít tak citlivý nos?" & "Proč zrovna já se tak často ocitám v těsné (zdůrazňuji těsné) blízkosti někoho (snad ´je´ ani nemohu nazývat lidmi), kdo páchne?".
Lidé by si měli vonět, to je základní předpoklad všech vztahů - jak kamarádských, tak přátelských, tak mileneckých... Ano, nepopírám, že vonět & smrdět jsou relativní pojmy. Ale stojím si za tím, že pokud někdo páchne, je to takový extrém, že by se žaludek zvedl každému.
Začalo to cestou do Prahy... Přede mnou seděl muž, jemuž zřejmě cigarety nebyly cizí. Spousta lidí v mém okolí kouří, samozřejmě, jsem hodně tolerantní, ale čeho je moc, toho je příliš. Naneštěstí ještě pěkně peklo sluníčko - dovedete si představit tu výheň? Bylo to vyložené peklo - smrad, hic, smrad, hic, a když k tomu člověka bolí hlava a v krku... Děkuju pěkně! Nicméně se snažím brát život s humorem (alespoň momentálně jsem tak naladěna). Poslech hudby, bez které neudělám ani krok, mi dobrou náladu udržel. Přece jenom začínal krásný den (paradoxně).
Jízda metrem - dobrý. Ani žádná mačkanice, ač tělo na tělo s pěkným mužem by nebylo od věci... Hm, někdy příště. Jízda tramvají - návrat do reality. Přede mnou seděl muž, jemuž zřejmě alkohol nebyl cizí. Místo kolínské deset frťanů slivovice a máte zaručen takový odour, že si v MHD na tuty sednete.
Mylně jsem doufala, že mě už nic horšího nemůže potkat. Cesta z Prahy...Ufff... Co se týče lidského zevnějšku, jsem velice povrchní, ale přiznejme si, podle zevnějšků si lidé vybírají, co se jim hodí a co ne. Ano, ráda se dívám na hezké lidi (opět ta relativita - pro mě je hezký člověk takový, který by se líbil min. sedmi lidem z deseti). K věci: autobus byl k prasknutí a já opět měla tu smůlu, že nade mnou stál muž, který mě šťouchal pupkem do hlavy a zíral. Opovrhuji lidmi, kteří na vás civí. Koketerie je něco jiného. Takový svádivý pohled - to by šlo, ale zírání? Fuj! A ještě k tomu byl ten muž vzhledově odpudivý.
Přiznávám, že občas jsem sebestředná, ale mám ráda pohodlí, příjemné vůně a hezké lidi kolem sebe. Sebekritičnost mi neschází, tudíž nevyvracím, že můj parfém mohl někomu pěkně smrdět (ale ne páchnout!) a můj výstřih, kde se nic nerýsuje, mohl kdekomu připadat směšný. Každopádně, život by bez nepříjemných pachů byl tak příjemný...
Budu přemýšlet o koupi nového auta (vlastně to už mám - od Honzíka jsem v Anglii dostala použitý Mini Cooper) , nové plynové masky a tygří masti. Nikdy už nepochopím, jaxem mohla přežít hodiny anatomické a patologické pitvy a zejména soudního lékařství.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
2 komentáře:
Jen bych doplnil, že i já ráno když jedu vlakem na sedmou do Liberce taky občas trnu - lidi prostě smrděj. Nečistěj si zuby, hnijou za živa. Ano, jízda hromadnou dopravou je čím dál horší... Naštěstí vlak má jednu výhodu - je to větší prostor. Člověk může vstát a jít se postavit na druhej konec. Někdy to pomůže. Jindy je zase jebán důchodci, pokud otevře okno, aby vyvětral nehorázné vedro. Nevybereš si. Jinak gratulace k blogu, koukám, že píšu první přspěvek, tak ať jich máš co nejvíc ;-)
Ano, přesně tak - ale nejenom důchodci zavírají okýnka... To sem nám přesně stalo, když sem jela poprvé a asi letos naposled vlakem do Phy... ale co mi přišlo hodně nepochopitelné bylo, že ve vlaku se topilo odpoledne, když pařilo slunko, ale k večíru topení vypli...hmmm, divný... děk za první komentář, já ho vůbec nezaregistrovala, až teď, pardón...:o)
Okomentovat