Kluci a holky together

"A proč se teda nemůžou lidi mít opravdu rádi?"
"To nevím. Určitě to patří mezi problémy, co by si lidi měli nějak vyřešit. Když se totiž někoho zeptáš, jestli tě má rád, tak už mu v tom vlastně bráníš. Bráníš mu v tom tím pitomým dotazem. Nejde o to, že by se aspoň někdy lidi nedokázali mít rádi. Člověk mít rád klidně dokáže, ale neumí to říct, když se ho na to někdo zeptá. Cokoliv na takovou otázku odpoví, je buď lež, nebo je to úplně bezobsažný."
"A kdy mě teda máš rád?"
"Když jsi aspoň chvíli zticha. Když mám dojem, že máš v hlavě klid a něco normálního, možná dokonce pěknýho, že jsi sama se sebou. Možná nic takovýho ani v hlavě nemáš, ale mně úplně stačí, když už jen nic nenasvědčuje opaku. V tu chvíli tě mám rád hodně a moc něžně. To skoro zapomenu na to tvý syrový tělo, co se mi tak líbí, a prostě tě mám rád jako takovou."
"To bych ale taky nerada - abys zapomínal na mý tělo."
"Já na něj zapomínat nechci, ale když jsi zticha..."

Nymfomanka...

Jak velmi může zaujmout příběh francouzské smyslné ženy... Nejenom příběh, i ona sama...
Sex je fajn, nabíjí nás pozitivní energií, pokud není brán jako povinnost. Ale jaxe vyrovnat s posedlostí a neodvratnou touhou po něm? Je to slast bo utrpení?
Val je sexuální bohyní, snem většiny mužů. Komunikací prostřednictvím těla okouzluje na potkání. ...kdyby sex ráno, v poledne, večer...ale celý den a celou noc? Zase ta obsesivní myšlenka. Zezadu, zepředu, ze shora, ze zdola, z boku...:o), pouta, vibrátor, lahev od coca-coly...na kuchyňské lince, toaletní míse,... Inspirující a zejména vzrušující erotické scény...pak už jen máte chuť počkat, až se z kina vytratí poslední člověk a...
Řeč těla a vzrušivost však Val pekelně komplikují život...Co když je váš šéf muž? Co když nemáte chlapa pokaždé po ruce? Proč jste stále sama? Proč se ne a ne zamilovat, mít děti?
Film plný kontroverze...Oddáte se jednomu muži...Impotentní žárlivec vodící si domů prostitutky a sjíždějící koks...Máte vše, ale vlastně nic. A nakonec už ani to nic. Situace k uzoufání...
Val tvrdí: ´Manželství je pouze určitý druh prostituce.´

"Myšlenka vtíravá - hádej, o čem?? Stojíce nahá u zdi...Milenec hladící mi vlasy, vzdychajíce, říká: ´Pojď, připijme si na smysluplné časy´."

Kulturní dům v Ládví

Kde všude se lze ocitnout po shlédnutí nymfomanky...
Maturitní ples nějaké ´sociální školy´. Doslova a do písmene. Na pódiu se div netočila dětská pornografie, růže v půllitru s pivem - očividně jim nechutná...2 vyhazovači u vchodu do sálu, jež přirozeně více zajímá odkrytá nožka princezny v růžových šatičkách, než pár velmi nápadných cizích lidí. Občerstvení si naberete téměř před nimi, abyste svou drzost pěkně okořenili...
Podsaditá blondýnka...
"Slečno, máte ´krásné šaty´!"
"Děkuji, děkuji - za pět stovek z doprodeje!"
"A ty ´elegantní´ rukavičky..."
"Jejda, vidíte, to jsou podkolenky."
"Aha, zajímavé! Bavíte se?"
"Ano, ještě ani jeden ples jsem nevynechala!"

Já opět perlím:
"Slečno, kolik tedy těch plesů letos bylo?" :o))
...pátek večír a můj mozek v kýblu!

Passionate dancing as usual v Misch Maschi a... ráno snídaně s pasákem a děvkami mužského pohlaví (promiňte mi, ale tito ´muži´ se jinak nedají nazvat) ´ve´ Fantově kavárně. Ano, ve v úvozovkách, pac se tomu ´ve´ říkat nedá... Táhne vám na nohy? Stačí zaskočit do pražského hotelu naproti nádraží a máte snídani zdarma... Užijte si nejen svůj sváteční den! Život se žije, ne bezmyšlenkovitě prochází...

Samota - Loneliness

Ač obklopeni jsme lidmi ze všech stran,
přec cítíme se sami...
Je to naše vina či jen vrtkavá myšlenka uvnitř naší hlavy?
Kam tlačí nás hodiny, dny, měsíce...?
Černá díra, nebe, peklo, ráj?
Kde chcem stát? Kam cesta nás svede?
Do světa dokonalosti bo světa vrásek, boulí a moudrosti?
Ach, ta samota, kdyby se dalo vyletět z těla a umístit duši do anděla...

Even if we are surrounded by people from all sides,
in spite of that we feel alone...
Is that our fault or just an unstable thought inside of our head?
Where do the hours, days and months push us?
To the black hole, heaven, hell or Eden?
Where do we want to stand? Where does our path lead us?
To the world of perfection or to world of wrinkles, lumps and wisdom?
Ah, the loneliness´d be amazing
if it would be possible to fly away from the body
and put our soul into an angel...

The cement garden

Mrtvola v cementu hnije,
puberta s Jackem šije.
Matka ve sklepě pohřbena,
díky bohu ne za živa...
Malý Tom sukně rád nosí,
bratr se sestrou to spolu zkusí...
Sue, ta jeví se normální...
Story husí kůži mi nahání,
ač dozajista zajímavé je to chování...

Dění

My, lidé, jsme jenom součástí něčeho mnohem většího. Když jdeme, můžeme rozšlápnout broučka, nebo jen rozvířit vzduch, takže nějaká muška skončí úplně jinde, než by jinak skončila. A když si pod zorným úhlem těchto příkladů dosadíme sebe do postavení hmyzu a větší vesmír do role, kterou jsme původně hráli my, je naprosto jasné, že nás denně ovlivňují síly, o kterých rozhodujeme asi tak, jako ten chudák brouček pod naším obrovským chodidlem. Co můžeme dělat? Musíme použít všechny metody, které jsou nám k dispozici, abychom pochopili pohyby vesmíru kolem nás a načasovali své jednání tak, abychom nebojovali proti proudu, ale nechali se jím unášet...

...báseň 1 a další

SVÝM "NECH MĚ BÝT!" TĚ VLASTNĚ VOLÁM
vždyť dělám všechno naopak
a s předsevzetím přestat s pitím
jdu na pivo a na loupák

...Je poledne a pro mě ráno
jdu na pivo a na loupák
když říkám Ne, tak hci říct Ano
a stejně tak i naopak...


ZDVIHNU-LI VÍČKA

Zdvihnu-li víčka, v srdce ihned bolest se mi zatne
nesnesu pohled na nic (-což je oboustranně platné)
vteřina každá na mé pouti ze sna znovu do sna
je emocionálně pro mě zcela neúnosná

ZDI MÉHO DOMU - CHRÁM GENIA LOCI
všech prohýřených dnů a děsných nocí
- dny nepočítám, ale noci ano
ty noci, po nichž nepřichází ráno...

A fairy tale...

...růže na planetě Malého prince zraňuje svou krásou, a navíc má čtvero ostrých trnů. Malý princ však, stejně jako každý z nás na počátku svých erotických vášní a erotického utrpení, dosud nedokáže pochopit, že láska a trápení patří neodlučně k sobě, jaxe zpívá v milostných písních vrcholného středověku. Ještě je v lásce nezkušený. Ještě nedokáže stanovovat meze. Ještě má sklon dělat z lásky pěstitelskou stanici a formálně zadusit svou růži - svou ženu - pod skleněným příkoplopem svých charitativních inscenací.
Školákovi lásky se ještě nedostává dechu na schopnost vztahu. Rezignuje: "A tak Malý princ, ačkoli měl dobrou vůli mít ji rád, o ní brzy zapochyboval. Bral vážně bezvýznamná slova, a byl proto velice nešťasten. ´Neměl jsem ji poslouchat´, svěřil mi jednoho dne. ´Květiny nesmíme nikdy poslouchat. Musíme se na ně dívat a vdechovat jejich vůni. Moje květina naplňovala vůní celou planetu, ale nedovedl jsem se z toho těšit´."
Consuela (žena Saint-Exupéryho) trpěla astmatem. Z biografie: "Byla tak citlivá na průvan jako ona květina Malého prince, chráněna skleněným poklopem. Stejně jako ta růže maskovala své polopravdy znepokojujícím kašlem." V tom, co Saint-Exupéry vkládá do úst Malému princi, zároveň melancholicky promlouvá chronicky nevěrný důstojník letectva ke své krásné Consuele o své lásce: "Tehdy jsem nedovedl nic pochopit. Měl jsem ji posuzovat podle jednání, ne podle slov. Obklopovala mě vůní a jasem. Neměl jsem, myslím, nikdy utéci. Měl jsem pod jejími chabými lstmi vytušit NĚŽNOST. Květiny si tak odporují! Ale byl jsem příliš mladý, abych ji dovedl mít rád."
Musím utéci od světa a od lidí, které mám sebevíc rád, abych se v odloučení mohl otevřít pro nové krajiny své duše a vyvíjet se. O tom, jak bolestný tento proces je, by mi mohlo vyprávět mé vnitřní dítě, kdybych se ho v hlubokém ponoření otázal. Teprve když naleznu sám sebe, mohu se vrátit ke svým milým a milovat svou "růži".
Odloučení je tedy vlastně rozpuk - ale je bolestné jako amputace bez narkózy. Schopnost rozloučení a odloučení je demarkační čárou mezi dětstvím a dospělostí. Děti nesmějí odcházet. Dospělí odejít mohou...a někdy musí...

http://www.youtube.com/watch?v=DfmePLyBTMg&feature=related