Dění

My, lidé, jsme jenom součástí něčeho mnohem většího. Když jdeme, můžeme rozšlápnout broučka, nebo jen rozvířit vzduch, takže nějaká muška skončí úplně jinde, než by jinak skončila. A když si pod zorným úhlem těchto příkladů dosadíme sebe do postavení hmyzu a větší vesmír do role, kterou jsme původně hráli my, je naprosto jasné, že nás denně ovlivňují síly, o kterých rozhodujeme asi tak, jako ten chudák brouček pod naším obrovským chodidlem. Co můžeme dělat? Musíme použít všechny metody, které jsou nám k dispozici, abychom pochopili pohyby vesmíru kolem nás a načasovali své jednání tak, abychom nebojovali proti proudu, ale nechali se jím unášet...

...báseň 1 a další

SVÝM "NECH MĚ BÝT!" TĚ VLASTNĚ VOLÁM
vždyť dělám všechno naopak
a s předsevzetím přestat s pitím
jdu na pivo a na loupák

...Je poledne a pro mě ráno
jdu na pivo a na loupák
když říkám Ne, tak hci říct Ano
a stejně tak i naopak...


ZDVIHNU-LI VÍČKA

Zdvihnu-li víčka, v srdce ihned bolest se mi zatne
nesnesu pohled na nic (-což je oboustranně platné)
vteřina každá na mé pouti ze sna znovu do sna
je emocionálně pro mě zcela neúnosná

ZDI MÉHO DOMU - CHRÁM GENIA LOCI
všech prohýřených dnů a děsných nocí
- dny nepočítám, ale noci ano
ty noci, po nichž nepřichází ráno...

A fairy tale...

...růže na planetě Malého prince zraňuje svou krásou, a navíc má čtvero ostrých trnů. Malý princ však, stejně jako každý z nás na počátku svých erotických vášní a erotického utrpení, dosud nedokáže pochopit, že láska a trápení patří neodlučně k sobě, jaxe zpívá v milostných písních vrcholného středověku. Ještě je v lásce nezkušený. Ještě nedokáže stanovovat meze. Ještě má sklon dělat z lásky pěstitelskou stanici a formálně zadusit svou růži - svou ženu - pod skleněným příkoplopem svých charitativních inscenací.
Školákovi lásky se ještě nedostává dechu na schopnost vztahu. Rezignuje: "A tak Malý princ, ačkoli měl dobrou vůli mít ji rád, o ní brzy zapochyboval. Bral vážně bezvýznamná slova, a byl proto velice nešťasten. ´Neměl jsem ji poslouchat´, svěřil mi jednoho dne. ´Květiny nesmíme nikdy poslouchat. Musíme se na ně dívat a vdechovat jejich vůni. Moje květina naplňovala vůní celou planetu, ale nedovedl jsem se z toho těšit´."
Consuela (žena Saint-Exupéryho) trpěla astmatem. Z biografie: "Byla tak citlivá na průvan jako ona květina Malého prince, chráněna skleněným poklopem. Stejně jako ta růže maskovala své polopravdy znepokojujícím kašlem." V tom, co Saint-Exupéry vkládá do úst Malému princi, zároveň melancholicky promlouvá chronicky nevěrný důstojník letectva ke své krásné Consuele o své lásce: "Tehdy jsem nedovedl nic pochopit. Měl jsem ji posuzovat podle jednání, ne podle slov. Obklopovala mě vůní a jasem. Neměl jsem, myslím, nikdy utéci. Měl jsem pod jejími chabými lstmi vytušit NĚŽNOST. Květiny si tak odporují! Ale byl jsem příliš mladý, abych ji dovedl mít rád."
Musím utéci od světa a od lidí, které mám sebevíc rád, abych se v odloučení mohl otevřít pro nové krajiny své duše a vyvíjet se. O tom, jak bolestný tento proces je, by mi mohlo vyprávět mé vnitřní dítě, kdybych se ho v hlubokém ponoření otázal. Teprve když naleznu sám sebe, mohu se vrátit ke svým milým a milovat svou "růži".
Odloučení je tedy vlastně rozpuk - ale je bolestné jako amputace bez narkózy. Schopnost rozloučení a odloučení je demarkační čárou mezi dětstvím a dospělostí. Děti nesmějí odcházet. Dospělí odejít mohou...a někdy musí...

http://www.youtube.com/watch?v=DfmePLyBTMg&feature=related

Beautiful people (a skryté rány), CZ press photo aneb jaxi po krásně stráveném dni tento zkazit

Dnes v radnici Starého města...Saison francaise (ciao Floro!:o) 2008 & lots of other stuff...
Některá fota a díla mě oslovila více, některá méně...Přichází miš maš mých pocitů a postřehů...
Včera večír po půlnoci, jak je mým zvykem, jsem začala brouzdat po netu a hledat nějakou zajímavou akcičku týkající se umění...Jsem naprosto neschopná, pokud něco najít mám, když nehledám NIC, s velkou pravděpodobností to většinou najdu...Po hodině a půl pátrací akce, kdy už jsem mohla přemýšlet na letišti, přišla Zuza s Metrem a Beautiful people...Říkám, jako stvořené pro mě!"Mladí, usměvaví lidé nabízejí vidinu, která na rozdíl od zboží a služeb koupit nelze. Ocitáme se před krásnými lidmi obývajícími neskutečně povrchní a nedosažitelný svět, který byl stvořen k tomu, aby nás svedl." Výstava je zamyšlením nad krásou, tělem a jeho ztvárněním ve výběru děl z kolekce FRAC Nord-Pas de Calais. Fotografie, instalace, kresby a videoart nabádají návštěvníka zamyslet se nad svůdností a silou přitažlivosti vystavených děl (jejich dopadem, jejich autentičností) a najít jinou definici krásna, než jakou nám nabízejí média, móda, reklama. Obrazy mají schopnost odkrýt intimní stránky člověka...
Umělci: J.Koudelka, Ch.Boltanski, R.Pettibon, J.Kolář, M.Trivier, D.Michals, P.McCarthy...
Kouzelné modelky z reklam pro Chanel, Morgan, Elizabeth Arden na papíru potřísněném spermatem kontra působivé vrásčité obličeje staříků sčítajících poslední dny života...
Nenávist někoho, kdo sešlapává plechovku od Coca Coly stále znovu a znovu...Foot on! neboli Šlapej dál!
She had remained.The falling twilight heigtened that strange seen agitation, the desire for love.
The prince of Monaco´s own aristoquality to share...Wish-me-not-fade-again. What´s your sign? ...zklamání v lásce? ...nenaplněná láska?...touha, vášeň, zrada?
U can´t slay truth with a sword. U can´t touch me with a sword of spirit. ...lidskou bytost bez duše nezměníš, nezlomíš, neporazíš?
Batman: In spite of the physical imediancy of his presence his eyes shone with a real loneliness, as if he were not all there... I přesto, že je ihned kdekoli se mu zachce - obklopen lidmi, kteří ho obdivují, i přesto cítí samotu?
Chance meeting neboli Náhodné setkání...kolik lidí v životě mineme, aniž bychom si uvědomili, co pro nás znamenají? Nebývá většinou už pozdě, když se ohlédneme?
CZ press photo...Na výstavě byla spousta ohromujícíh fotek...Ale co je fotka? "Cár" papíru zachycující něco, někoho...? Zaujala mě především myšlenka, proč obrázky vznikly. Teprve fotografie spojená s určitým důvodem vzniku má své kouzlo, může vám otevřít oči, pomoci pochopit a uvědomit si...

1. "Hladové sny" - přání rodičů a dětí 3.světa
Justine Kabore a Rosine: Budu vděčná za cokoliv, co přijde
Abel Kabore a Luis: Moc bych si přál, abych mohl dále pracovat na našich polích. Bojím se ale, že přijde velké sucho. Už teď máme ve vesnici málo vody a to je přitom období dešťů.
Nedávno jsem měla problém. Můj kabel byl příliš krátký, tudíž sem musela čekat na druhý den, abych si mohla koupit nový...Tito lidé mají 75km k "pomyslné" zásuvce...

2. "Lidé od Oma, J Etiopie" - Čím větší krasavice, tím větší talířek, který má v dolním rtu.
Dnes se divíme, pokud si některý "magor" nechá prošpikovat bradavku, předkožku, atd... V některých civilizacích je to zakořeněný zcela normální jev...

3. "Accra, Ghana, 10.2.2008": jelikož mě zajímá problematika AIDS, musela jsem si vyfotit obrázek chlapce, který zviditelňuje nebezpečí nemoci...

4. obrázky vzhledem starých, ale duchem mladých a aktivních lidí
Je vysoký věk požehnáním bo prokletím? Nejde o to přidat léta životu, ale přidat život létům.

5. dále mě zaujaly fotky, na kterých byly vždy služebná, byt, o který se stará, a bohatý majitel
Měli vyjádřit svá přání... "Chudí" služební si většinou přáli něco pro rodinu, aby jejich děti dostudovali...nebo dostatek peněz, aby byli schopni přežít...
"Boháči" mají sice hezké "sny", ale skutek utek...Skoro všichni chtěli bojovat za lepší svět - prosperitu vlastní země, dostatek prostředků pro chudé a nemocné třetího světa...Všeobecné bláboly...Jediné, co mě z jejich úst zaujalo, byla věta: "Práce = motor jakéhokoliv pokroku". Co by tak řekla jejich služebná???

6. "Petr Čech" : Catching is joy. Chytání je radost. Skvělý nápad... Fotbalista chytá do náruče své dítko...

7. V současnosti pro mě velice blízké téma: "Agent Orange"
Obětmi této chemikálie použité ve Vietnamu se stala spousta nevinných lidí. Je to dioxin, který způsobuje potraty a zdravotní problémy (vrozené těl.vady, chron.onemocnění, předčasná úmrtí) dětí narozených po válce v letech 1961-1971. Vyráběný byl v Čechách (výborné prvenství). Chtělo se mi brečet, když jsem shlédla znetvořená těla nevinných dětí - kostřičky s vystouplými žebry, mutantní těla bez očí...

8. "1 continent, 1 pasiion" - africký pohár národů ve fotbale - Ghana 02´08
...vášeň Afriky...

9. velmi jsem se nasmála u fotek zobrazujících spodní polovičky těl pod hladinou vodní v bazénu...:o))) ...sám autor tvrdí - trošičku voayerské :o) pochopíte sami...

10. zamyslela jsem se u otázky: "Na co myslíme, když prožíváme silný zážitek? Na fotoaparát...???" Ano! :o) ...a zážitek je v mžiku ten tam! Znám to z vlastní zkušenosti! :o)

11. "Jak rádi se uchylujeme ke kouzlu filmového plátna! Je to zvláštní, když uvážíme, že náš každodenní život prožíváme ve stejně efektních kulisách..." Není potřeba mého komentáře...

12. havárie na D1 v březnu tohoto roku - nezapomenu na obrázek zachycující muže a ženu pod modrou přikrývkou sledující tu spoušť - modrá je symbolem naděje...automobilismus představuje každodenní nepředstavitelné riziko, které si neuvědomujeme.

+ spousta dalších k zamyšlení i pouhé radosti z přírody, barev, ...:
E.Sobek - Modrá krajina, modrý život
Bolívie - pastviny, ovce
Etiopie a její krásy
plující kry s ledovým oceánem - tak to byla pastva pro oči!
chameleón a jeho oslňující barvy
koňské úsměvy :o) - koňové mají krásný chrup! :o)

The end :o)

Vlastně nééé.To není konec...:o) Čím byl ten den tedy zkažen? ...naprostým neodhadnutím jedné situace...Jop, život je komický! A tady bych ještě dodala, co mi dnes přišlo v SMSce : "Život si s náma jen hraje a my se musíme na něj jen usmívat." :o)

Our world is crazyyyy....http://www.youtube.com/watch?v=d-XyO2b9zo4 ...trošičku sem se zase nechala unést kýčem, ale jóóó, proč ne...no nic, jdu šprtat, škola volá :o)

(Ne)vhodné

Co bylo správné udělat? Je lépe křičet a urychlit si tak svůj konec? Anebo mlčet a vykoupit si pomalejší umírání? Existuje vůbec odpověď na tyto otázky?
Lidský život se děje jen jednou. Einmal ist keinmal. Co se stane jen jednou, jako by se nestalo nikdy, a proto nebudeme moci nikdy zjistit, které naše rozhodnutí bylo dobré a které bylo špatné. Mohli jsme se v dané situaci rozhodnout jen jednou a nebyl nám dán žádný druhý, třetí, čtvrtý život, abychom mohli různá rozhodnutí srovnat. Proto bychom neměli ničeho litovat...Jen možno se poučit z chyb, kterých jsme se dopustili...

Koketerie

Co je to koketerie? Dalo by se snad říci, že je to takové chování, které má dát najevo tomu druhému, že sexuální sblížení je možné, přičemž se tato možnost nikdy nesmí jevit jako jistota. Jinak řečeno: koketerie je nezaručený slib soulože.
Tereza stojí za barovým pultem a zákazníci, kterým nalévá alkohol, s ní koketují. Je jí nepříjemný ten ustavičný příliv lichotek, dvojsmyslů, anekdot, nabídek, úsměvů a pohledů? Vůbec ne. Má neovladatelnou touhu vystavit své tělo (to cizí tělo, které chce vyhnat do světa) tomuto příboji.
Tomáš ji stále přesvědčuje o tom, že láska a fyzické milování jsou dvě různé věci. Nechtěla tomu rozumět. Nyní je obklopena muži, k nimž necítí nejmenší sympatii. Co by to bylo milovat se s nimi? Touží to zkusit alespoň ve formě onoho nezaručeného slibu, jemuž se říká koketerie.
Aby nebylo omylu: Nechce Tomášovi nic oplácet. Chce najít východisko z bludiště. Ví, že se stala jeho přítěží: bere věci příliš vážně, ze všeho dělá tragédii, neumí pochopit lehkost a zábavnou nedůležitost fyzické lásky. Chtěla by se naučit lehkosti! Touží, aby ji někdo odnaučil bát anachronická!
Jestliže pro jiné ženy je koketerie druhou přirozeností, bezvýznamnou rutinou, pro Terezu se stala polem důležitého výzkumu, který ji má poučit, čeho je schopna. Ale právě proto, že je pro ni tak důležitá a vážná, její koketerie nemá v sobě žádnou lehkost, je násilná, chtěná, přehnaná. Rovnováha mezi slibem a jeho zaručeností (zde právě spočívá pravá virtuozita koketerie!) je u ní porušena. Slibuje příliš horlivě, aniž dává dostatečně najevo nezaručenost slibu. Jinými slovy, připadá každému mimořádně přístupná. Když pak muži žádají splnění toho, co se jim zdálo být přislíbeno, narazí na prudký odpor, který si neumí vysvětlit jinak, než že je Tereza rafinovaná a zlá...

About Daniel...

.

..be strong, people hate men who behave like girls...No one will ever want to spend time with you if you cry all the time.
Ne, musím částečně nesouhlasit. Ještě že je text ukončet třemi posledními slůvky - z počátku, než jsem k nim došla, jsem chtěla autorovi naplácat. :o)
Myslím, že je blbost, pokud matky své děti - chlapce nenechají vyplakat a tvrdí : " Big boys don´t cry, Josefe! " Samozřejmě je pěkný trapas, když se muž rozbrečí u pokladny, že si zapomněl kreditku, ale v soukromí? Proč má člověk dusit problémy v sobě a ukusovat se zevnitř? Však ono se to později stejně projeví jinde...
Ženy samozřejmě mají rády muže s velkým "M", kteří jim pomohou do županu, přidrží dveře do kuchyně, navrtají šrouby do hlavy...Ale ženy čas od času také rády utěšují (zároveň vás při tom mohou obejmout - my si to vybereme! :o)))
Eleanor Rooseveltová : "Nikdo nás neponíží bez našeho souhlasu..." Chytrá to dáma! Není to pravda? Až když člověk podotkne: " Jsem slaboch, co to zase dělám, proč brečím?!", pak teprve by se mu ostatní mohli začít posmívat, že je to dětinské, nehodno mužského chování. Jenomže pokud se zařekne, že takhle ne, může si také zadělat na pořádný problém pro psychologa.
Takže lidi (muži i ženy): Buďte sví, zdravě seběvědomí, ale brečte, plačte a usmívejte se. Chceme vidět naše slzy a krásné i vylámané zuby.
Ad matky: Nedělejte na své chlapečky ťuťuňuňu, ale ´let them cry´ u rozbitého kolena a při odmítnutí pozvání od Mařenky Nováků, která místo videoher jezdí s kočárkem a kamarádkou.